Lidé z jeho okolí na Leoše Mareše (44) vzpomínají jako na neobyčejně živé až hyperaktivní dítě, jako na chlapečka, kterého bylo, jak se říká, všude plno. Žil tak, jako většina jeho vrstevníků za komunismu. Máma byla cukrářka, tatínek mistr odborného výcviku.

Bydleli v paneláku a v létě posílali synka na pionýrské tábory. Ve škole Leoš vyrušoval, v žákovské knížce přibývaly poznámky. Jak sám podotýká, vynikal hlavně právě ve vyrušování. Dá se říci, že byl třídním šaškem.