Paní zpěvačka. Kdo jiný než Věra Špinarová (+65) by si zasloužil tohle označení? Holka z Pohořelic u Brna se v sedmi letech odstěhovala s rodiči do Ostravy Poruby. Její původně jihomoravská krev ji směrovala ke zpěvu odmalička, jak sama říkávala: „Celá jižní Morava zpívá. Slyším cimbálovku a běží mi mráz po zádech.“

První lidové písničky ji učil dědeček. Jenomže něžný jih rodina záhy vyměnila za drsný sever. Tatínek tam dostal práci, začal fárat do dolů. Holčičce se stýskalo po původním bydlišti, brzy však přišla daleko větší rána, a tou byl rozvod rodičů. Táta jí na delší dobu zmizel ze života, znovu se oženil, a tak se Věra s bratrem tím víc přimkli k matce, která v té době pracovala jako vedoucí obuvi. Celý den byla v práci, přesto doma nechybělo každodenní teplé jídlo. Věra s bratrem byly děti s klíčem na krku a s matkou samoživitelkou, která nevěděla, jak se říká, kam dřív skočit. Budoucí zpěvačka jako by už tehdy dávala pozor sama na sebe. Byla na sebe přísná, nechtěla nosit ze školy pětky. A když v kině dávali Perný den, viděla ho několikrát a pak si, ve dvanácti letech, vydupala kytaru. Maminka se tehdy trochu vyděsila, bála se, že jí dcera zabývající se muzikou zvlčí. „Ničím jiným než zpěvačkou jsem nechtěla být,“ poznamenala k tomu Věra.