Tichá a konzervativní Veronika Kubařová (33) si vzala za manžela divokého chlapíka, který režíruje s plným nasazením, v teplákách a bos.

Že je princezna – takový pocit měla od útlého dětství. Zjevně proto, že bylo krásné a bez mráčků. „Princezny ke mně patří,“ říká se smíchem. „S kamarádkami jsme si na ně hrály, oblékaly si šaty našich maminek, hrály si s barbínami. Takže když jsem ty princezny potom hrála, byl to pro mě opravdu splněný sen. A i přes všechny ty hodiny v maskérně, kdy ze mě dělali krásnou, oblékání spodniček a další útrapy, to za to stálo a já si to opravdu užívala.“ S nadhledem dodává, že rolí princezen asi už moc nepřijde a je třeba začít se připravovat na královny. Upozornila na sebe v roce 2008 v pohádce režiséra Zdeňka Trošky (67) Nejkrásnější hádanka, která se natáčela na zámku Žleby, v Horšovském Týně a na Sychrově. Není divu, že vyhrála konkurz na hlavní roli ve výpravné pohádce, byla vskutku, řekneme-li to jazykem pohádek, neobyčejně spanilá. V pohádkách nejen ráda hraje, ale s oblibou se na ně také dívá. „Jsem obrovský milovník pohádek,“ říká. „Poslouchám i písničky z pohádek. Ono to asi zní infantilně, ale ta čistota, dobrá nálada a poselství, že je na světě hezky, mi dělají dobře. V pohádce bych si zahrála cokoli. I jen z národní hrdosti bych si zahrála klidně skřeta, muchomůrku nebo bramboru.“ Nejraději má ruské pohádky, ty, které jí o prázdninách předčítala babička z knihy Krása nesmírná.