Paradoxní je, že odmala toužila být nikoli herečkou, ale tanečnicí. V mládí tančila v lidovém souboru. Její tatínek, profesor Václav Žilka (†82), flétnový virtuos a pedagog, oživil před lety výuku na zobcovou flétnu v Čechách. Využíval ji i k léčbě dýchacích obtíží, děti s astmatem učil správně dýchat v rámci projektu Léčivá píšťalka. „Tatínek byl velkým bojovníkem proti KSČ, proto nesměl dlouhou dobu učit,“ vzpomíná Veronika.
Z role do role
Sama pochopitelně na flétničku také hrála, ale na rozdíl od dvou starších sourozenců, nyní profesionálních hudebníků, se dala jinou cestou. Nejvíc ze všeho se chtěla věnovat lidovému tanci, ale osud ji chtěl mít jinde. Ocitla se na DAMU, školu dokončila v roce 1985. Ve filmu se v hlavní roli poprvé objevila v roce 1982, a to s Janem Čenským (59), snímek se jmenoval Když rozvod, tak rozvod. Už jako mladá dívka šla z role do role, hrála v Divadle na Vinohradech, zajímala se o ni televize, připomeňme si seriály My všichni školou povinní či Druhý dech. Osudových mužů měla pohledná světlovláska hodně. Sice tvrdí, že v deváté třídě základní školy byla obézní, a tak ji nikdo nechtěl, ale záhy z toho vyrostla a muži o ni stáli. Už ve čtvrtém ročníku gymnázia chodila s budoucí celebritou, Janem Hartlem (67). Vzpomínky na něho má velmi hezké. Po skončení vánočního koncertu na ni s kyticí narcisek čekal pěkný kluk a říkal: „Vy se mi strašně líbíte.“ Když se po nějaké době dozvěděla, že je herec, napsala mu dopis: „Milý Honzo, nikdy tě už nechci vidět! Můj tatínek je totiž také umělec a strašně to zničilo naši rodinu. Viděla jsem, že má vedle mojí maminky múzy, a deptalo mě, že maminka nebyla jeho jediná. Umělci jsou nestálí, jsou to nerodinné typy, v žádném případě nechci umělce.“ A pak spolu přesto všechno celé čtyři roky chodili.
