Když mi vnučka řekla, že jde ke kartářce, brala jsem to jen jako její další rozmar. To, co následovalo, jsem nečekala.

Když se moje vnučka Adélka od kartářky vrátila, viděla jsem na ní, že je celá zaražená. Nebyla ve své kůži. Bylo na ní vidět, že má strach. Chvíli jsem na ni naléhala a ptala se, co se stalo, až mi pak konečně pověděla, co všechno se od kartářky dozvěděla.

Mrazivá předpověď

Některé věci byly příznivé, třeba jí kartářka řekla, že se jí narodí ještě další dítě. To nejhorší, co jí kartářka sdělila, bylo, že nás do pěti týdnů čeká úmrtí v rodině. Snažila jsem se vnučku uklidnit, že takovým věštbám nemá věřit. Argumentovala jsem tím, že skutečná věštkyně by nikdy podobnou událost neodhalovala, jedině, že by tím mohla zachránit nějaký život. Navíc, pokud jsou nějaké rodiny tak početné, jako ta naše, je snadné předpovědět, že časem někdo opustí tento svět.

Dům plný lidí

Bydleli jsme ve velkém rodinném domě, kde kromě mě, manžela a vnučky s její rodinou, žil ještě můj bratr se švagrovou. O vesnici dál pak bydlela v menším rodinném domku moje dcera, Adély matka, s manželem a dvěma mými vnuky – dvojčaty, kteří byli o deset let mladší než Adélka.

Zpráva o těhotenství

I když jsem věštbě příliš nevěřila, přesto jsem se v následujících dnech často přistihla, že nad ní až příliš přemýšlím. Často jsem kontrolovala, kde kdo je a co tam dělá. To jsem dříve nedělala. Po třech týdnech mi vnučka řekla, že je asi v jiném stavu. Nebyla si jistá, ale následné vyšetření jí to potvrdilo. Zneklidnilo nás to obě, protože to znamenalo, že by kartářka skutečně mohla mít pravdu.

Velká tragédie

Stalo se to až těsně před uplynutím oněch pěti týdnů. Tehdy mi do práce zavolal manžel, že došlo k hrozné věci. Švagrová spáchala sebevraždu, otrávila se prášky. Když ji můj bratr našel, byla už bohužel mrtvá. Pomoci se jí už nedalo. Věděla jsem, že se v minulosti potýkala s psychickými problémy, ale nenapadlo mě, že to může takhle skončit. Rychle jsem jela domů.

Změnila jsem názor

Po této události jsme s Adélkou pak dlouho do noci seděly a řešily, jestli šlo té smutné tragédii zabránit. Věděly jsme, že se něco stane, ale asi nebylo možné předpokládat, co moje švagrová udělá. Ze smutné události jsme se dlouho všichni vzpamatovávali. Mně to však poučilo v jedné věci: že se předpovědi z karet nemají podceňovat. Může se totiž ukázat, že jsou opravdu pravdivé.

Martina S. (68), střední Čechy