Moje chvilka pohody

Víkend, který všechno změnil

Když jsem vzkaz s telefonem našla, sebrala jsem odvahu a napsala mu.

Už jsem se nemohla dočkat nadcházejícího víkendu. Jednak jsem dlouho nikde nebyla a také jsem si potřebovala odpočinout od mého přítele.

Davida jsem znala čtyři roky. Celé ty roky říkal, že se moc těší na založení rodiny, jenomže když na to došlo, začal se kroutit jako žížala po dešti.

Výjimečný víkend

O víkendu jsem si chtěla rozmyslet, jestli už to konečně rozseknu a dám Davidovi sbohem. Jenže rozcházejte se s někým, když máte pocit, že k vám nějakým způsobem přirostl a strašně vás děsí samota. Ten víkend se konalo výroční setkání amatérských spisovatelů a jejich přátel.

Moc jsem se těšila na známé tváře, novinky ze světa spisovatelů, ale také na svěží horský listopadový vzduch. Myšlenky na Davida jsem nakonec odsunula kamsi dozadu do mozku. Ve Vrchlabí jsem vystoupila a zhluboka se nadechla.

První známá tvář

Podvědomě jsem cítila, že tento víkend pro mě bude něčím velmi výjimečným. „Ahoj, Evo,“ zaslechla jsem své jméno, a když jsem se otočila, spatřila jsem Janu. Naposledy jsem ji viděla před rokem. Teď si hladila rostoucí bříško a zeširoka se usmívala.

„To jsou mi tedy novinky. Kdy to čekáš?“ „V lednu,“ odpověděla a znovu si láskyplně pohladila bříško. Vtom se k ní přitočil vysoký blonďák s kávovýma očima. „S Alešem se asi neznáš, viď?“ zeptala se jen tak mimochodem a představila nás. Fascinovaně jsem se dívala do jeho krásných očí a v duchu si povzdechla, jaká je škoda, že už je zadaný.

Po očku mě pozoroval

Víkendové setkání začalo Janiným promítáním o velké africké cestě. S otevřenou pusou jsem zírala, co Jana všechno stihla procestovat. Večer jsme se převlékli do slavnostního oblečení a organizátorka akce nás přivítala u společné večeře.

Aleš s Janou seděli na opačné straně stolu, ale ani tak jsem si nemohla nevšimnout, že ke mně Aleš vysílá uhrančivé pohledy. Ne že by se mi nelíbil, ale tohle bych Janě nikdy neudělala.

„Je tady s těhotnou přítelkyní a snaží se se mnou flirtovat,“ prolétlo mi hlavou a raději jsem se dál věnovala lidem u mého stolu.

Nechal mi vzkaz

Večer, když jsem uléhala do postele, mi došlo, že jsem si za celý den na Davida ani nevzpomněla. Možná už pro mě neznamená tolik, co jsem si myslela. Když jsem se v neděli odpoledne vrátila po poslední přednášce na pokoj, moji pozornost upoutal bílý lístek strčený mezi dveřmi.

Odemkla jsem dveře a zachytila vzkaz. Nedočkavě jsem ho rozevřela a zůstala zírat s otevřenou pusou. Na papíru totiž stálo: „Rád bych tě ještě někdy viděl. Aleš.“ „To je tedy drzost! Chudák Jana!“ pomyslela jsem si. Z nějakého důvodu jsem však vzkaz nevyhodila, ale strčila jsem ho do kapsy.

Jeden velký omyl

Janu s Alešem jsem potkala ještě dole v hale a Aleš na mě opět upíral pohled. Ještě víc mě mátlo, že se Jana tvářila, jako by jí to vůbec nevadilo. Po návratu domů jsem Davida požádala, aby se odstěhoval. Překvapivě jsem u toho necítila nějaké velké zoufalství.

O několik dní později jsem dala prát prádlo a našla v kalhotách vzkaz od Aleše. Nakonec jsem neodolala a napsala mu, proč mi dal svoje telefonní číslo, když čeká s Janou dítě. Odpověď dorazila vzápětí:

„Jana je moje dlouholetá kamarádka a vzala mě s sebou, abych poznal nové lidi. Můžu tě ujistit, že jsem svobodný a zcela bez závazků.“ „Páni, tak já jsem mu celou dobu křivdila!“ Vyťukala jsem na mobilu omluvu.

Báječný chlap

Za několik dní jsme se potkali v jedné kavárně a já jsem zjistila, jak moc je Aleš příjemný společník. Na konci schůzky jsem se v jeho očích úplně ztrácela, a když mě pak doprovodil domů a začal mě líbat, polibek jsem opětovala. Teď už jsme spolu už deset let.

Eva S. (42), Liberec

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden