Vnučce dali vinu za jeho smrt!

Ženy v naší rodině mají z nějakého zvláštního důvodu slabost pro lumpy a umělce. Doufala jsem, že naší vnučce se to vyhne. Bohužel mám obavu, že si vytáhla tu nejhorší kartu.   

Mně se ten kluk nelíbil. Podívala jsem se na Hanku a viděla, jak nesouhlasně špulí pusu. „Ale babi, ty to vidíš strašně dramaticky. Filip není takový, jak vypadá. Je úplně v pohodě.“ Asi jsem měla být zticha, ale to bych nebyla já. „No, já si myslím, že je pěkný cvok. Jistě, u holek je oblíbený, hloupý také není, ale nezlob se na mě, psychické problémy má u nich celá rodina. Hlavně matka. A to, jak minulý rok podpálil májku a pak vyhrožoval, že skočí ze střechy hasičárny, mi moc normální nepřipadalo.

Myslela si, že je citlivý umělec

Popravdě řečeno, ono bylo stejně jedno, co řeknu. Hanku to totiž ani za mák nezajímalo. A moje dcera, Hančina máma, mně taky moc nepomohla. Dávala Hance svobodu úplně ve všem. Já sice chápu, že když je dítěti devatenáct, tak už mu jen těžko můžete mluvit do života, jenže když vidíte, jak se řítí do průšvihu, měli byste nějak zasáhnout. Ale Karolína to viděla trochu jinak než já. Podle ní byl Filip citlivý umělec, který potřeboval chápavou a milující přítelkyni. Vlastně to Hance schvalovala. Za ty tři měsíce, co Hanka s Filipem chodila, jsem od Karolíny na jeho adresu nikdy nezaslechla křivého slova. Ale to byla ta její romantická představa, že když je někdo umělec,neměl by na něj být tak přísný metr. To však nic neměnilo na faktu, že ten kluk byl očividně psychicky nevyrovnaný a já věděla, že mám pravdu. Za pár týdnů jsem si všimla, že Hanka není nějak ve své kůži. Když jsme večer seděly u televize, začala jsem nenápadně vyzvídat. „To víš babi,“ spustila po chvíli váhavě, „mám problémy s Filipem. Neříká se mi to snadno, ale asi jsi měla pravdu. Vypadá to, že je fakt trochu magor.“ Samozřejmě jsem chtěla vědět víc. To, co už mi řekla se mi vůbec nelíbilo, ale právě proto.

Žárlivé scény

„Víš, kdykoli se napije, začne šíleně žárlit. Znáš mě, nejsem nijak do větru, jenže jemu stačí, abych jenom kývnutím pozdravila spolužáka a už dělá scény. A mně vadí, jak na nás pak všichni koukají. A ještě horší je, že zatímco já nesmím na nikoho ani mávnout, on klidně s holkama flirtuje a ještě se tváří, že je to v pořádku.“ Netrvalo dlouho a v pátek po návratu z koleje ke mně dorazila Hanka s pláčem. „Babi, já se s ním budu muset rozejít,“ začala hned mezi dveřmi.

Majetnický typ

Bylo to horší, než jsem si myslela. Choval se k ní, jako by byla jeho majetek, na druhou stranu jí ale zahýbal. Tohle by holka před dvacítkou řešit neměla. Nejhorší bylo, že ani o víkendu doma si nemohla vydechnout. Filip byl ze stejné vsi jako my, a když věděl, že jede Hanka na víkend, jel také. Nějaký pátek se to takhle táhlo, než se odhodlala dát mu, jak se říká, kopačky. Nemohla jsem se divit, že mu jen poslala esemesku. Mohl si za to sám. Když se dokázal chovat jako cvok,nemohl se divit, že to s ním nechce řešit z očí do očí. Druhý den mi volala dcera. Hanka totiž tu noc zůstala u mě. Filipa to nejspíš ani nenapadlo. Pár hodin potom,co dostal od Hanky tu osudnou zprávu, dorazil k její matce, mé dceři Karolíně. S kyticí a připraveným proslovem.

Docházela jí trpělivost

Vykládal jí, jak moc Hanku miluje, jak si bez ní nedokáže představit svůj život a spoustu dalších hloupostí, které ovšem na mou dceru udělaly ohromný dojem. Hančin táta František, s kterým se rozvedla, když bylo holce osm, si na podobné výlevy nepotrpěl. Možná proto ji to tak vzalo, že dokonce později Hance domlouvala, že tak moc ji už nikdo milovat nebude. Scénky s rozchodem a udobřováním se pak ještě několikrát opakovaly. Vnučce však docházela trpělivost a já se jí ani za mák nedivila.

Otrávil se!

Naposled se s Filipem rozešla před prázdninami a pak odjela, aniž by řekla jemu, nebo komukoli, kdo by se mohl před ním podřeknout, kam vlastně míří. Když u mě to osudné dopoledne zazvonil telefon, nenapadlo mě nic zlého. Vyděšený dceřin hlas mě ale rychle probral. Volala mi, že se Filip otrávil prášky. Skoro jsem jí nerozuměla, a tak jsem se k ní rychle vydala. Naneštěstí měla pravdu. Ten pitomec se skutečně otrávil léky. A aby toho nebylo málo, v dopise na rozloučenou označil za viníka chudáka Hanku. Nedaly jsme jí to vědět, nechtěly jsme ji zbytečně plašit. Přišla tak i o pohřeb. Naštěstí. Jeho otec byl sice zlomený, ale nikomu nic nevyčítal.

Stali se z nás vyvrhelové

Zato matka, paní starostka, využila pohřbu k tomu, aby Haničku označila jako vražedkyni, a nechala se slyšet, že na ni podá trestní oznámení. Když se Hanka vrátila domů, smývala její máma zrovna ze vrat hanlivý nápis, který tam někdo nasprejoval. Nevěřila bych, že se u nás může rozpoutat takový hon na čarodějnice, ale stalo se. Ve vesnici s námi přestala polovina lidí mluvit. Každou chvilku nám někdo něco načmárá na vrata nebo na barák. Hanka je z toho zničená, domů už raději skoro nejezdí. Abychom se obraceli na místní policii, to nemá smysl. Jsou jedna ruka se starostkou. Co bude dál, nevíme. Je to těžká situace. Na stěhování nemáme dcera ani já dostatek energie a peněz. Přijde mi ale nespravedlivé, aby Hanka trpěla za to, co se stalo. Ona totiž opravdu za nic nemůže.

Jarmila (69), Strakonicko

reklama
reklama