Dcera si zničila dítětem život, zatímco neteř si vybudovala kariéru. Vnučka se do své tetičky zamilovala a má ji za vzor. Jednou nám za ní asi uteče.
Těhotenství mé dcery Jany byl jeden velký omyl, i když jsem dnes pochopitelně ráda, že mám úžasnou vnučku Kristýnku. Dítě přišlo moc brzy a totálně převrátilo vše, co měla dcera v plánu.
Kluk, se kterým dítě čekala, byla jen chvilková známost, znali se pár týdnů. Bylo jim osmnáct, rozhodně nebyli na dítě ani manželství připraveni. Ale i tak se vzali a rozhodli se to zkusit.
Nešlo to
Dcera stěží odmaturovala a zeť chodil do práce. Bydleli u jeho rodičů. V jedné domácnosti s tchyni a tchánem to vydrželi šest let, pak šli od sebe. S tchyní si Jana nerozuměla a manžel byl na straně maminky. Rozvedli se, dcera odešla k nám. Dnes je vnučce sedmnáct a máme ji moc rádi.
Můj bratr má dceru Moniku, se kterou se naše Jana v dětství hodně kamarádila. Po celou dobu s ní byla pochopitelně v kontaktu. Monika odešla do Prahy na vysokou, během studií jezdila za rodiči domů a vždycky k nám za dcerou zaskočila. Byla nadšená z Kristýnky, a i ona byla už odmalička vnučky oblíbenou tetičkou.
Dračice
Monika od nepaměti tvrdila, že děti nechce, stačí jí pomazlit se s Kristýnkou a její mateřské pudy jsou uspokojené. Chce si svůj život řídit sama a nenechat se nikým omezovat. Tenkrát jsem se jí smála, říkala jsem jí, že jednou se najde ten pravý a ona ucítí potřebu hnízdit. I dcera si to myslela.
Jenže jsme se obě spletly, Monika tuto potřebu nepocítila dodneška, a to jí už bylo čtyřicet. Po vysoké si našla práci a začala stoupat po kariérním žebříčku. Je ve svém oboru úspěšná a podle toho i finančně ohodnocená. Je krásná, vždycky vkusně oblečená. Veškeré peníze investuje do sebe a podle toho vypadá.
Vidím na dceři, jak ji to mrzí, že mohla být na jejím místě. Ale to by neměla svou úžasnou dceru. Monika není vdaná, občas se vedle ní nějaký muž vyskytne, ale řekla, že o žádnou vážnou známost nebo manžela nestojí. Život, jaký vede, jí prý vyhovuje.
Poslední dva roky jsme hodně v kontaktu, Monika jezdí často za maminkou, která je nemocná a pokaždé se u nás zastaví. S mou vnučkou si opravdu rozumí. Chová se k ní jako k dospělé, sobě rovné. Pokaždé jí něco přiveze, oblečení, kosmetiku, vnučka je z ní u vytržení. Dcera je najednou na druhé koleji.
Budu jako teta!
Kristýnka nemluví o nikom jiném než o tetě Monice, jak je skvělá, úžasná a co dokázala, jednou by prý chtěla být jako ona. Její řeči mě trápí, jako kdyby chtěla naznačit, že Monika je jednička a máma nula. Vnučce bude osmnáct a my budeme stát před problémem. Kristýnka je dost chytrá, vždycky se skvěle učila.
Moc dobře vím, že bude chtít po maturitě do Prahy. Za Monikou. Ta je nadšená a už se vyjádřila, že má na vysoké škole kontakty a Kristýna může klidně bydlet u ní. Je mi líto dcery, která si kvůli ní zničila život. Moniku mám ráda, je to dcera mého bratra, ale je tohle spravedlivé?
Eva (63), Písek
