Na dovolenou u moře jsem se moc těšila. Jela jsem se svojí dcerou a jejím malým synem. Ten jel poprvé k moři a já si už dopředu malovala naši společnou dovolenou růžovými barvami. Ale nějaká chybička se přece jen vloudila.
Koupili jsme si zájezd do střediska nedaleko Benátek. Cesta autobusem proběhla celkem v klidu. Vnouček je nesmírně hodné a klidné dítě a tak s ním nebyly žádné potíže. Horší už to bylo s některými spolucestujícími.
Každou chvíli jsme kvůli někomu stáli na benzínce či dálničním odpočívadle. Náš autobus měl sice vlastní WC, ale z nějakého nepochopitelného důvodu bylo nefunkční. No a účastníci zájezdu podle mě schválně deptali řidiče tím, že se jim chtělo na toaletu postupně a ne při plánovaných zastávkách.
Hotel byl obsazený
Když jsme konečně dojeli do cíle, chtěla nás delegátka rozdělit do pokojů. Ukázalo se ale, že hotelový komplex, kde jsme měli pokoje objednané a zaplacené, je obsazený. Nastal velký zmatek.
Všichni jsme byli po cestě unavení, nevyspalí a dost podráždění. Seděli jsme ve velkém vedru, na sluníčku na našich kufrech a vůbec nevěděli, co bude dál. Delegátka zmateně pobíhala a nikdo nám nebyl schopen podat nějaké povzbudivé informace.
Kde je to moře
Nakonec jsme dostali náhradní ubytování ve vedlejším hotelu. Už na první pohled nebyl tak hezký, jako ten náš původní, ale už jsme to neřešili. Všichni jsme se sotva vlekli a byli vděční za jakýkoli pokoj.
To jsme ovšem ještě netušili, co nás všechno čeká. Náš pokoj byl dost těsný. Místo koupelny tam byl jen záchod se sprchou. Balkon jsme sice měli, ale byl obrácený směrem kamsi do dvora a ne na moře. Náš malý Jakoubek vyběhl první ven a volal „Babi, kde je to moře“. Bylo to obrovské zklamání nejen pro něj. Vždyť jsme si pokoj s výhledem na moře zaplatili navíc.
Šla jsem si stěžovat
Ještě než jsme vybalili věci, šla jsem pokoj reklamovat. Delegátka se ale oháněla tím, že s takovou změnou se musí počítat. Že jsme prý k tomu dali souhlas podpisem smlouvy. Neměla jsem sílu se dál dohadovat a šla raději s dcerou a Jakubem na pláž.
Ta byla, stejně jako moře, naštěstí krásná a my si užili klidné odpoledne. Večer nás čekala večeře v místní restauraci. Všem nám chutnalo a už jsme se těšili do našeho malého pokoje a především do postele.
Nervy na pochodu
Vše začalo sprchováním. Voda ze sprchy vůbec místním kanálkem neodtékala a tekla z pod dveří rovnou do pokoje. Zavolali jsme obsluhu z hotelu. Přišla paní s kýblem, vytřela, propláchla sítko odpadu, pokrčila rameny a tiše se vytratila.
Byl už večer, roztáhli jsme proto žaluzie a otevřeli dveře na balkon. Do nosu nás udeřila celá paleta pachů. Něco šlo rovnou z hotelové kuchyně, která byla přímo pod námi, jak jsme okamžitě zjistili. Tyto vůně byly ještě celkem únosné.
Pak se ale vzduchem linul zápach kuchyňských zbytků a hnijících odpadků. Navíc jsme v pokoji měli rázem hotový mušinec. V noci se k dotěrným mouchám přidala komáři a i přes zavřená okna pach spalovaných odpadků.
Delegátka se zhroutila
Naše problémy nebyly zřejmě ojedinělé, protože hned druhý den se na naši delegátku sesypali i ostatní účastníci zájezdu. Chvíli odolávala a pak se prostě zhroutila. Odvezli ji do nemocnice. Než ji vystřídala náhradnice, na nedostatky jsme si tak nějak zvykli a dovolenou si nakonec užili.
Monika T. (63), Mladá Boleslav
