Vycítil vzdálené nebezpečí?

Byl příjemný podzimní den. Ničím se nelišil od ostatních všedních dnů. Po dopoledním venčení jsme se s Gregorem, mým psem, vraceli domů, když se náhle začal chovat divně…

Byl všední říjnový den. Na tu dobu bylo příjemně, sluníčko začínalo svítit. Ulice se postupně zaplňovaly spěchajícími lidmi a dopravní ranní špička vrcholila. Jako vždy jsem i já začala svůj obvyklý den.

Ranní rutina

Vstala jsem, vyvenčila jsem svého psa Gregora, umyla jsem se, udělala jsem si ke snídani tousty, kávu a pomerančový džus. Prostě klasika. Pak jsem se mrkla na hodinky – bylo půl desáté. Ten den jsem měla odpolední, a tak mě napadlo, že si stihnu ještě doběhnout na nákup a zajít na poštu. Protože na mě Gregor upínal psí oči, vzala jsem ho s sebou.

Dopolední pochůzky

Před domem Gregor radostně poskakoval. Byl očividně šťastný. Sluneční paprsky dopadaly na jeho krásnou hladkou srst a zdůrazňovaly její lesk. Byla jsem hrdá na to, jak pěkně můj pes vypadá a jak poslušně jde vedle mě na vodítku.

Nejprve jsem šli k řezníkovi. Gregora jsem uvázala před krámem. Celou domu na mě tiše a vzorně čekal. Pak jsme šli do parku, kde se pozdravil a proběhl se svými čtyřnohými kamarády.

Procházka parkem

Všimla jsem si, že zahradní restaurace v parku je stále otevřená. Bylo krátce před půl dvanáctou a můj žaludek se začal ozývat. Zamířili jsme k ní. Pohodlně jsem se posadila do ratanového křesílka a objednala jsem si řízek s bramborovou kaší.

Pak jsem zaplatila a s Gregorem jsme se vydali zpátky domů. Do té doby bylo všechno normální…

Vrčel a štěkal

Vraceli jsme se jinou cestou než obvykle. Zrovna jsme míjeli jeden neobydlený dům, když se Gregor zničehonic začal vzpírat. Trhal hlavou, pak se přidalo i vrčení a štěkání. Snažila jsem se jít dál, chtěla jsem ho trochu popotáhnout na vodítku, ale Gregor se nepohnul ani o krok. Co mu je? Tohle nikdy nedělal. A když začal ještě ke všemu výt, znervózněla jsem.

Došlo k přepadení

Zamířila jsem k němu a Gregor začal vrtět ocasem. Když jsem však chtěla opět pokračovat v cestě, celá situace se opakovala. Vzápětí jsem zaslechla houkat sirénu. V tu chvíli se Gregor zvedl a my jsem pokračovali dál.

Před naším domem stála policejní auta a sanitka a z domu vynášeli postřeleného muže – byl to můj soused. Před několika minutami došlo v domě v několika bytech k loupežnému přepadení. Když jsem se to dozvěděla, se slzami v očích jsem k sobě vděčně přitiskla Gregora, který šťastně olízl mou tvář. Nechci ani domýšlet, co by se mohlo stát, kdyby mě Gregor nezdržel…

Miroslava (50), Zlínský kraj

reklama
reklama

Komentáře