Moje chvilka pohody

Vycítil vzdálené nebezpečí?

Byl příjemný podzimní den. Ničím se nelišil od ostatních všedních dnů. Po dopoledním venčení jsme se s Gregorem, mým psem, vraceli domů, když se náhle začal chovat divně…

Byl všední říjnový den. Na tu dobu bylo příjemně, sluníčko začínalo svítit. Ulice se postupně zaplňovaly spěchajícími lidmi a dopravní ranní špička vrcholila. Jako vždy jsem i já začala svůj obvyklý den.

Ranní rutina

Vstala jsem, vyvenčila jsem svého psa Gregora, umyla jsem se, udělala jsem si ke snídani tousty, kávu a pomerančový džus. Prostě klasika. Pak jsem se mrkla na hodinky – bylo půl desáté. Ten den jsem měla odpolední, a tak mě napadlo, že si stihnu ještě doběhnout na nákup a zajít na poštu. Protože na mě Gregor upínal psí oči, vzala jsem ho s sebou.

Dopolední pochůzky

Před domem Gregor radostně poskakoval. Byl očividně šťastný. Sluneční paprsky dopadaly na jeho krásnou hladkou srst a zdůrazňovaly její lesk. Byla jsem hrdá na to, jak pěkně můj pes vypadá a jak poslušně jde vedle mě na vodítku.

Nejprve jsem šli k řezníkovi. Gregora jsem uvázala před krámem. Celou domu na mě tiše a vzorně čekal. Pak jsme šli do parku, kde se pozdravil a proběhl se svými čtyřnohými kamarády.

Procházka parkem

Všimla jsem si, že zahradní restaurace v parku je stále otevřená. Bylo krátce před půl dvanáctou a můj žaludek se začal ozývat. Zamířili jsme k ní. Pohodlně jsem se posadila do ratanového křesílka a objednala jsem si řízek s bramborovou kaší.

Pak jsem zaplatila a s Gregorem jsme se vydali zpátky domů. Do té doby bylo všechno normální…

Vrčel a štěkal

Vraceli jsme se jinou cestou než obvykle. Zrovna jsme míjeli jeden neobydlený dům, když se Gregor zničehonic začal vzpírat. Trhal hlavou, pak se přidalo i vrčení a štěkání. Snažila jsem se jít dál, chtěla jsem ho trochu popotáhnout na vodítku, ale Gregor se nepohnul ani o krok. Co mu je? Tohle nikdy nedělal. A když začal ještě ke všemu výt, znervózněla jsem.

Došlo k přepadení

Zamířila jsem k němu a Gregor začal vrtět ocasem. Když jsem však chtěla opět pokračovat v cestě, celá situace se opakovala. Vzápětí jsem zaslechla houkat sirénu. V tu chvíli se Gregor zvedl a my jsem pokračovali dál.

Před naším domem stála policejní auta a sanitka a z domu vynášeli postřeleného muže – byl to můj soused. Před několika minutami došlo v domě v několika bytech k loupežnému přepadení. Když jsem se to dozvěděla, se slzami v očích jsem k sobě vděčně přitiskla Gregora, který šťastně olízl mou tvář. Nechci ani domýšlet, co by se mohlo stát, kdyby mě Gregor nezdržel…

Miroslava (50), Zlínský kraj

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden