Vyděsily nás duše mrtvých?

Na výletě nás zastihl pořádný liják. Schovali jsme se ve zdech starého stavení. Netušili jsme však, že tam číhá děsivá minulost.

Mlýn patří mezi typická místa, kde se to čerty, ďábly a duchy jen hemží. Této zákonitosti si všimli už naši předkové, a proto vodní mlýny opředli hrůzostrašnými příběhy. Na rozdíl od otrlých trempíků, kteří na těchto místech běžně nocují, já bych v mlýnu v noci nevydržela ani minutu. Přesto tomu osud chtěl, aby se tak stalo…

Úkryt před bouřkou

Byl to pro mě, syna a našeho psa Zigiho nezapomenutelný zážitek. Při dovolené před třemi lety, během níž jsme vyrazili s krosnou na zádech na túru, jsme zabloudili poblíž jednoho tajemného místa.

Strhla se bouřka, blesk stíhal blesk a my neviděli na krok. Ani nevíme, jak jsme se ocitli v ruinách toho tajemného mlýnu. Nezbylo nám nic jiného, než tam ten nejprudší liják přečkat.

Štěkal jako šílený

Od chvíle, co jsme do mlýnu vstoupili, byl náš pes Zigi neklidný, neustále vrčel a občas začal zoufale štěkat na zeď. Se synem jsme se divili, co tam může vidět. Zkoumali jsme zdivo kousek po kousku, ale nic podezřelého jsme nenašli. Jenom z jedné praskliny se ozýval slabý nářek.

Pramínek se zbarvil

Po několika minutách déšť polevil a už jen slabě mrholilo. V tu chvíli se nářek ozval hlasitěji. Znělo to jako srdceryvný pláč. Bylo v něm tolik bolesti, že se to nedalo déle poslouchat.

Rychle jsme popadli naše věci a upalovali odtamtud pryč, co nám síly stačily. Chtěli jsme být do setmění od toho tajemného místa co nejdál.

Dávný příběh

Ta příhoda mi nedala spát, a tak jsem začala pátrat v knihách a našla jsem děsivou informaci. Zjistila jsem, že první písemná zmínka o dotyčném stavení pochází z roku 1515 a jeho počátky zřejmě sahají do období osidlování zdejší krajiny.

Jedna z mnoha pověstí, které se k místu vážou, má svůj původ v tragickém příběhu, jenž se zde odehrál v 16. století. Jediný syn mlynáře tehdy odešel do světa. Po mnoha letech zaklepal jednoho večera na vrata cizinec, jehož tvář byla zarostlá plnovousem.

Požádal mlynáře o nocleh a předem velice štědře zaplatil. Mlynář se ženou v noci bohatého muže zabili, oloupili a mrtvolu zakopali v lese.

Prosí za odpuštění?

Druhý den přijeli sedláci s obilím a vyptávali se, zda už mlynář se svou chotí viděli svého syna, který se vrátil ze světa jako boháč. Povečeřel prý v hospodě a chtěl rodiče překvapit.

Mlynář se po této zprávě oběsil a mlynářka se utopila v jezeře. Duch zavražděného syna i jeho rodičů prý bloudí v okolí mlýna dodnes. Je možné, že ten nářek patřil onomu mlynáři a jeho ženě?

Jitka L. (55), Pardubice

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)
reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden