Oba jsou z toho mála herců, kteří mohou z Ordinace v růžové zahradě odejít se vztyčeným prostředníčkem. Na takové gesto ale ani nepomyslí. Přijdou totiž tak trochu o smysl života.

Zazobanější herecký pár byste v branži hledali těžko… a možná marně. Zlata Adamovská, zatím ještě doktorka Valšíková a její manžel Petr Štěpánek, čili Eduard Valšík, jsou vybaveni do jakékoli krize a nepohody. Jejich hlavní ekonomická síla je v nemovitostech.

Jistě, rozhodně nezanedbatelný příjem z natáčení seriálu je každý měsíc potěšil několika desítkami tisíc, ale to bylo jen takové kapesné, jež navíc v současné době ani nemáte za co utratit. Tak čeho litovat…

Peněz je dost…

Ve světle doby se ani nezdá jako neprozřetelnost, když Petr Štěpánek před sedmi lety prodal společně se svou sestrou dům, který stojí kousek od Karlova mostu a byl součástí rodinného stříbra. V době prodeje se cena nemovitosti odhadovala na 50 milionů.

Nájmy v centru Prahy dál rostly, ale dnes je situace opačná, střed se vylidňuje, projděte si Pařížskou a narazíte na spoustu černých výloh. Kde nejsou turisté, nejsou peníze, to pro matičku stověžatou platí dvojnásob. Štěpánek si koupil luxusní byt v Bubenči, protože chtěl se svou Zlatou začít nový život.

Z domu, který postavil jeho otec, velikán českého divadla Zdeněk Štěpánek (†71), se odstěhoval sice s těžkým srdcem, ale s kapsou naditou. A aby si zvykal na změnu prostředí lépe, začal bydlet u Zlaty. Ve vile, která je jen kousek od zmíněného bytu. Aby duch Starého Města nevyvanul úplně, pořídil si bezdětný herec byt v Bílkově ulici v Praze 1.

Víc než smutek

Na ulici tedy herci neskončí, stejně tak ani obě děti Zlaty Adamovské, Barbora (34) a Petr (27), které má herečka s Radkem Johnem (66). Může je trápit snad jen otázka, co teď budou proboha dělat. I když ne ve smyslu, jak vnímají tento povzdech běžní lidé, či ostatní propouštění z „Růžovky“, kteří se na stará kolena tak dobře přichystat nezvládli.

Herci totiž obvykle do důchodu nechodí, herectví je legitimní droga, psychologové to potvrzují a ne nadarmo je tzv. theatroterapie běžnou součástí léčebných postupů psychicky strádajících pacientů v sanatoriích pro duševně choré. V každém případě člověk musí něco dělat, „aby se nezbláznil“. Tedy ne snad tak doslova, ale deprese, to bohužel tolik moderní slovo, je reálnou hrozbou.

Pro Štěpánka, který už od pohledu nikdy nevypadal jako veselá kopa, ještě možná zřetelnější. Když si připomeneme tragédii, která jeho rodinu potkala před deseti lety, kdy se zastřelil hercův bratr Martin (†63), je na místě si uvědomit, že stav duše se stavem těla velmi úzce souvisí.

Je nutné mít stále pro co žít, jinak se může konec začít blížit velmi rychle. A to si slavný herecký pár určitě velmi dobře uvědomuje. Proto musí být jejich pocity ze ztráty obecenstva, byť je skryto za okem kamery, velmi trpké.