Moje chvilka pohody

Za bouřky se vrací jeho duch

Říká se, že duše zemřelých bývají připoutané k místům, kde opustily svět. Dnes už nepochybuji o tom, že je to pravda…

Ještě před pár lety bych se tomu, kdo by mi něco takového tvrdil, vysmála. Na duchy, posmrtný život, převtělování duší a další nadpřirozené jevy jsem zkrátka nevěřila. Vždy jsem byla racionalistka a věřila jsem jen tomu, co jsem na vlastní oči viděla a na co jsem si mohla vlastníma rukama sáhnout.

Po příhodě, která se mi stala před pěti lety v jednom motelu na východní Moravě, jsem však byla nucena svůj pohled na život a na smrt změnit…

Pohřeb

I když už několik let bydlím v Čechách, narodila jsem se na Slovensku, kde stále žijí nějací mí příbuzní. Většinou jsem s nimi komunikovala jen prostřednictvím telefonátů a pohledů k Vánocům nebo k narozeninám.

Před pěti lety mi však zemřela vzdálená teta, a tak jsem tam jela na její pohřeb. Jela jsem autem tam i zpátky. Na zpáteční cestě jsem si udělala plánovanou přestávku a přespala v jednom penzionu poblíž hranic.

Zuřila bouřka

Byla jsem z dlouhé cesty i ze setkání s příbuznými a samotného pohřbu a smuteční hostiny celkem unavená a tak jsem na pokoji v penzionu rychle usnula. Uprostřed noci jsem se probudila s pocitem, že něco není v pořádku.

Vzápětí jsem pochopila co – venku byla pořádná bouřka a na okno se ozývalo jakési klepání. Jak jsem byla rozespalá, tak mi to moc nemyslelo. Vstala jsem a šla jsem k oknu. Myslela jsem si, že je špatně zavřené a ty rány způsobuje silný vítr, který „hází“ s okenicemi.

Bledá tvář

Když jsem došla k oknu, zděšením jsem vykřikla. Za oknem jsem spatřila bledý dětský obličej. Patřil nějakému malému chlapci. Okamžitě mě napadlo, že mu musím nějak pomoci, ale když jsem otevřela okno, nikdo tam nebyl – jen hromy, blesky a déšť.

Pomyslela jsem si, že se mi to asi jen zdálo a tak jsem si šla znovu lehnout. Usnula jsem poměrně rychle, ale asi za hodinu jsem se opět probudila. Otevřela jsem oči a strnula jsem hrůzou. Celá místnost byla zalitá mdlým světlem a chlapec, kterého jsem předtím viděla za oknem, stál před mou postelí.

Byla jsem tak ochromená a zděšená, že jsem ani nemohla vykřiknout. Jen jsem na něj mlčky s hrůzou v očích hleděla a cítila jsem, jak ze mě stahuje peřinu. Třásla jsem se strachem. Pak, ani nevím jak, se mi podařilo rozsvítit lampičku na nočním stolku. V tu chvíli přízrak zmizel.

Tragická smrt

Světlo jsem nechala rozsvícené a usilovně jsem přemýšlela. Napadlo mě, že se jedná nejspíš o nějakého ducha, který je pravděpodobně spojený s tímto penzionem. Dlouho jsem ležela s očima otevřenýma, ale po nějaké době mě únava zmohla a já opět usnula.

Ráno během snídaně jsem od vedlejšího stolu zaslechla rozhovor, který mi ledacos napověděl. V době, kdy byl penzion ještě normálním rodinným domem, tu zemřel malý chlapec – zabil ho blesk. A když jsou bouřky, tak se jeho duch údajně vrací…

Magdaléna Z. (49), Hradec Králové

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)
reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden