Dodnes si vyčítám, že jsem spisy z pozůstalosti po manželovi dala do nesprávných rukou.
Jednou ze životních vášní mého manžela byl zájem o věci mezi nebem a zemí. Za minulého režimu, kdy se u nás knihy takového typu nesměly vydávat, si s přáteli různé staré ezoterické knihy opisoval. Já jsem vždy byla spíš praktickým typem, který stojí nohama na zemi, takže jsem podobné věci nebrala vážně. Když pak můj muž zemřel a společně s vnučkou Adélou jsem probírala jeho knihovnu, ty dávné spisy jí zaujaly. Netušila jsem, jaké to bude mít následky.
Najednou se změnila
Adéle bylo tehdy šestnáct let. Prožívala celkem bouřlivé období dospívání, měla hodně temperamentní povahu a vždycky se chtěla lišit od ostatních. Jak jsem vnučku postupně vídala v následujících týdnech – dcera s rodinou bydlela nedaleko – viděla jsem na ní, že jí knihy o nadpřirozených silách hodně zaujaly. Říkala jsem si, že se asi projevily geny. Brala jsem to ale na podobně lehkou váhu jako kdysi u mého muže. Teprve když za mnou přišla Helena, moje dcera, aby si o Adéle promluvila, začala jsem chápat, že se v těch starých opsaných knihách může skrývat i nebezpečí. Ani Heleně samozřejmě neušlo, jak se její dcera najednou změnila. Ono to bylo vlastně k nepřehlédnutí, protože úplně jiný byl její šatník. Dříve měla ráda pestřejší a provokující věci, teď chodila celá v černém. Od dcery jsem se dozvěděla, že Adéla si pro svůj narůstající zájem o magii našla i kamarády a kamarádky z internetu a že se začali scházet. Prý dělají nějaké pokusy. Uklidňovala jsem Helenu, že nejde o nic nebezpečného a je to určitě lepší, než kdyby se Adéla tahala s kluky nebo dokonce zkoušela drogy.
Riskantní experiment
Nějaký čas byl klid, v tom smyslu, že se nic nezměnilo. Dcera byla dál znepokojená tím, o co se Adéla zajímá. Vnučka se ujistila, že už má opravdu po svém zemřelém dědečkovi všechny jeho knížky o magii a chlubila se mi tím, že s kamarády budou dělat různé pokusy. Sama dokonce zdůrazňovala, že některé z nich mohou být i nebezpečné. Řekla jsem jí pár obvyklých frází o tom, ať si dává pozor. Nic jiného jsem ostatně ani říct nemohla, vždyť jsem tomu vůbec nerozuměla. Pořád jsem ale nevěřila, že by se něco mohlo stát. Tím víc mě vyděsilo, když za mnou jednoho dne přiběhla dcera s tím, že Adélu odvezli do nemocnice. Byla prý na návštěvě u kamarádky a ve starém altánu tam omdlela a měla něco s očima. V nemocnici dlouho nedokázali říct, co vnučce vlastně je. Později se Adéla přiznala, že s kamarádkou experimentovaly podle jednoho z těch starých textů. Snažily se vytvořit démona, který by jim sloužil. Dcera i zeť pak donutili Adélu, aby všechny knihy o magii dala pryč. Původně chtěli, aby je spálila, ale uprosila je, že je vrátí zpátky ke mně.
Vstoupila do ní cizí síla
Ačkoliv to na pohled vypadalo, že Adéla po tom, co se jí stalo, skutečně s magickými pokusy skončila, opak byl bohužel pravdou. Nikdo z nás ale o tom nevěděl. S dalšími dvěma kamarádkami dělaly nebezpečné experimenty tajně. Pokračovaly tam, kde předtím skončily. Vnučka v tomto směru byla bohužel nejaktivnější. Dva měsíce po onom incidentu, kdy skončila v nemocnici, se stala tragédie, která tentokrát měla ty nejhorší následky. Kamarádka Adély později vypověděla, že společně přivolávaly nebezpečného démona. V jednu chvíli pak prý do vnučky vstoupila cizí síla. Ona se začala nekontrolovatelně třást a svíjet a pak měla záchvat, při kterém s ní a síla mrštila o zem. Adéla se přitom uhodila do hlavy tak nešťastně, že na následky toho zranění v nemocnici zemřela. U výslechu na policii řekla ona kamarádka jinou verzi, ze které vyplývalo, že šlo o nešťastnou náhodu. Já, dcera i zeť ale víme, že nešlo. Ty knihy jsem vlastnoručně spálila a v duchu jsem manžela, tak trochu nespravedlivě, proklínala. Život to ale už Adéle nevrátí.
Marie Š., (61), Liberec
