Na lesní cestě v horách se skrývala nebezpečná past. Můj muž se kvůli ní v horách ztratil.

Loni jsem se vydala s manželem a našimi známými na letní túru do hor. Po cestě jsme si vyprávěli nejrůznější příhody a řeč přišla i na takzvané bludné kameny. Netušili jsme, že ještě téhož dne takovou zkušenost někteří z nás zažijí!

Nebylo po nich ani stopy

Asi v polovině túry jsme se rozdělili na dvě skupiny. Já jsem byla docela unavená a chtěla jsem jít kratší cestou. Přidal se ke mně jeden manželský pár, zatímco ten druhý si s mým mužem Vojtou zvolil delší trasu. Sejít jsme se měli na dalším rozcestí, kde byla i turistická chata s občerstvením. Naše trojice tam samozřejmě dorazila dříve. Počítali jsme, že Vojta s dalšími dvěma poutníky nás dostihnou tak do dvaceti minut. Uplynula ale půlhodina, a oni nikde. Po tři čtvrtě hodině už jsem byla hodně nervózní, tím spíš, že jsem se nemohla manželovi dovolat na mobil. Uklidňovala jsem se, že je zkušeným turistou a co se týká mobilu, prostě jen nemá signál. Po hodině jsme se definitivně rozhodli, že půjdeme zbylé trojici naproti. Čekalo nás ale hrůzné zjištění. Prošli jsme celou jejich trasu až na původní křižovatku a nikde jsme je nepotkali!

Stalo se to uprostřed trasy

Ztrácela jsem nervy a ani můj doprovod nevěděl, co dělat. Bylo teprve poledne, takže nehrozilo, že by se Vojta s těmi manželi ztratil někde ve tmě. Vydali jsme se znovu jejich trasou a ani tentokrát jsme je nepotkali. V turistické chatě jsem pak sháněla někoho z Horské služby. Ještě než se mi to podařilo,se naštěstí můj muž objevil. Dramaticky mi vylíčil, jak se ztratili a nemohli najít cestu. Uprostřed trasy šlápli na podivný nafialovělý kámen a od té doby se neustále motali v kruhu. Připadali si prý jako v jiném světě. Od místního horala v turistické chatě jsme se pak dozvěděli, že se v blízkosti skutečně nachází bludný kámen a že manžel a jeho společníci nebyli prvními ani posledními, kdo se kvůli němu na hodinu ztratili!

Lenka J. (43), Opava