Naše výprava za pokladem se změnila ve velké dobrodružství. Ztraceni ve spletitém podzemí starého hradu jsme nedoufali, že najdeme cestu ven. Nakonec jsme objevili nejen ji, ale i poklad.
V dětství mě vzrušovaly pověsti o hradních chodbách plných pokladů a toužila jsem nějaký najít. Dokonce jsme se k tomu s bratrem Kamilem cítili předurčení, protože strýček Láďa byl kastelán na hradě v předhůří Šumavy, kam jsme o prázdninách rádi jezdili. Našimi průvodci byli dva bratranci, kteří společně s námi sdíleli touhu po dobrodružství. Naše sny přiživoval také strýček nejrůznějšími zkazkami, mezi které patřila i ta o hradním pokladu.
V chodbách jsme zabloudili
Vyprávěla o tom, jak majitel panství kdysi prchal v obavách před vojáky a část cenností ukryl ve sklepení v naději, že se pro ně vrátí. Jenže cestou zemřel a na poklad se zapomnělo. My jsme doufali, že čeká na nás. Jedny prázdniny jsme přijeli a bratranci nám oznámili, že mají plán pátrání přichystaný. Včetně toho jak se vyplížit v noci z pokoje, aby o nás teta se strýčkem nevěděli. Hned po půlnoci, vybaveni baterkami, jsme se potichoučku vydali ke dveřím do sklepení, kde byl vchod do podzemních chodeb. Ty údajně vedly do nedalekého městečka a měly mít spoustu slepých odboček. S sebou jsme proto vzali křídy, abychom si značili cestu.
Za mihotajícím obláčkem
Jenže náš systém značení nefungoval a my se motali dokola. Pak jsme v jedné chodbě, kterou jsme považovali za slepou, zahlédli mihotavé světélko. Zvědavost nám nedala a hned jsme se za ním vydali. Záře podobná malému obláčku plula před námi ve vzdálenosti asi pěti metrů a svůj odstup si zachovala, i když jsme zrychlili. Dostali jsme se na další rozcestí a bez jakýchkoli dohadů jsme vstoupili do užší chodby, do níž nás „zval“ náš světélkující průvodce. Ten se nám před očima rozplynul v okamžiku, kdy jsme míjeli pavučinami obrostlé, na první pohled nedobytné dveře, vedle kterých stálo schodiště vedoucí k dalším dveřím. Ty se nakonec podařilo klukům vylomit. Tváře nám ovanul čerstvý ranní vzduch.
Za dveřmi byl poklad
Na hradě nás už všichni hledali, a také jsme to pěkně schytali. Ale když jsme strýci řekli o zamčené místnosti a o záhadném světélku, začal ho náš noční výlet zajímat. Druhý den se tam s kolegy vydal. V místnosti našli truhly plné porcelánu i staré šaty. Z našeho prohřešku se stal hrdinský skutek. Psalo se o nás dokonce i v okresních novinách. O našem záhadném průvodci tam však žádná zmínka nebyla.
Jana Z. (48), Tábor
.
