Záhadné světlo nás vyvedlo z podzemí

V chodbách starého hradu jsme zabloudili a marně hledali cestu ven...

Naše výprava za pokladem se změnila ve velké dobrodružství. Ztraceni ve spletitém podzemí starého hradu jsme nedoufali, že najdeme cestu ven. Nakonec jsme objevili nejen ji, ale i poklad.

V dětství mě vzrušovaly pověsti o hradních chodbách plných pokladů a toužila jsem nějaký najít. Dokonce jsme se k tomu s bratrem Kamilem cítili předurčení, protože strýček Láďa byl kastelán na hradě v předhůří Šumavy, kam jsme o prázdninách rádi jezdili. Našimi průvodci byli dva bratranci, kteří společně s námi sdíleli touhu po dobrodružství. Naše sny přiživoval také strýček nejrůznějšími zkazkami, mezi které patřila i ta o hradním pokladu.

V chodbách jsme zabloudili

Vyprávěla o tom, jak majitel panství kdysi prchal v obavách před vojáky a část cenností ukryl ve sklepení v naději, že se pro ně vrátí. Jenže cestou zemřel a na poklad se zapomnělo. My jsme doufali, že čeká na nás. Jedny prázdniny jsme přijeli a bratranci nám oznámili, že mají plán pátrání přichystaný. Včetně toho jak se vyplížit v noci z pokoje, aby o nás teta se strýčkem nevěděli. Hned po půlnoci, vybaveni baterkami, jsme se potichoučku vydali ke dveřím do sklepení, kde byl vchod do podzemních chodeb. Ty údajně vedly do nedalekého městečka a měly mít spoustu slepých odboček. S sebou jsme proto vzali křídy, abychom si značili cestu.

Za mihotajícím obláčkem

Jenže náš systém značení nefungoval a my se motali dokola. Pak jsme v jedné chodbě, kterou jsme považovali za slepou, zahlédli mihotavé světélko. Zvědavost nám nedala a hned jsme se za ním vydali. Záře podobná malému obláčku plula před námi ve vzdálenosti asi pěti metrů a svůj odstup si zachovala, i když jsme zrychlili. Dostali jsme se na další rozcestí a bez jakýchkoli dohadů jsme vstoupili do užší chodby, do níž nás „zval“ náš světélkující průvodce. Ten se nám před očima rozplynul v okamžiku, kdy jsme míjeli pavučinami obrostlé, na první pohled nedobytné dveře, vedle kterých stálo schodiště vedoucí k dalším dveřím. Ty se nakonec podařilo klukům vylomit. Tváře nám ovanul čerstvý ranní vzduch.

Za dveřmi byl poklad

Na hradě nás už všichni hledali, a také jsme to pěkně schytali. Ale když jsme strýci řekli o zamčené místnosti a o záhadném světélku, začal ho náš noční výlet zajímat. Druhý den se tam s kolegy vydal. V místnosti našli truhly plné porcelánu i staré šaty. Z našeho prohřešku se stal hrdinský skutek. Psalo se o nás dokonce i v okresních novinách. O našem záhadném průvodci tam však žádná zmínka nebyla.

Jana Z. (48), Tábor

.

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)
reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden