Předposlední vedoucí, pod kterou jsem tu pracovala, u nás na úřadě zůstala pět let, než si našla lépe placenou práci. Když odcházela, měla jsem samozřejmě obavy, kdo přijde místo ní. Přesto mi chování kolegyň na rozlučce připadalo přepjaté. Jak Miladu dříve pomlouvaly, teď se tvářily, jako by měl nastat konec světa. A právě na té party nám Milada prozradila mnohé. Nové nadřízené bylo o deset let méně než mně a měla výborné reference. Na Miladu prý udělala moc dobrý dojem. Jmenuje se Stáňa, je milá a příjemná a má malého chlapečka. Tak aspoň něco.
Všichni jí pochlebovali
Neuplynul ani týden a nová vedoucí nastoupila. Kolegyně se mohly strhnout, aby se jí zavděčily. Mně to nepřišlo úplně v pořádku. Ne že bych chtěla být na Stáňu protivná, nebo že bych si o ní myslela něco špatného. Jen si prostě nechávám delší čas, než si o lidech udělám úsudek. Do té doby jsem k nim korektní a slušná, ale nic víc. V minulosti se mi to už mockrát vyplatilo. Musím říct, že naše nová vedoucí nebyla špatná. Neměla ráda lajdáctví a neměla příliš trpělivosti s lidmi, kteří chápali věci pomaleji,nebo si tvrdohlavě stáli za svým, i když k tomu chyběl logický důvod. Na druhou stranu měla velké pochopení pro osobní problémy a různé životní nesnáze. Snad to bylo tím, že to sama neměla lehké. Jako matka samoživitelka, která od bývalého manžela dostává alimenty jen sporadicky, se musela pořádně ohánět.
Občas jsem ji nechápala
Přesto najít si ke Stáně cestu pro mě vůbec nebylo lehké. Někdy mi připadalo, že k lidem přistupuje hrozně netrpělivě a chybí jí takt. Na druhou stranu rozhodně nebyla nespravedlivá. Ona si mě, zdálo se, vážila kvůli mým bohatým zkušenostem a tomu, jak jsem uměla jednat s lidmi. Jak si mé rady občas přebrala, z toho jsem ale nebyla moudrá. Prostě byla takový samorost. Po nějaké době, když opadlo první nadšení, ji samozřejmě kolegyně začaly také pomlouvat. Jako obvykle stálo na začátku to, že jedné z nich právem vytkla příliš dlouhé pauzy na oběd. Dotyčná to nebyla schopna akceptovat a pomluvy se rozjely. Z dokonalé nové vedoucí byla najednou ta nafoukaná zlá osoba. Do skutečných problémů to ale mělo zatím daleko. Ty se objevily, až když u nás Stáňa byla celé tři roky. Za tu dobu samozřejmě většinu svých podřízených hravě prokoukla. Kvůli tomu byly ovšem vztahy na pracovišti napjatější. Věděla přesně, co po lidech chce, kde mají své slabiny, a to se jim pochopitelně nelíbilo.
Chtěla mě do toho zatáhnout
Tenkrát zrovna odešla na mateřskou Stánina zástupkyně. Nastoupila nová, Marie, která se hned stala favoritkou kolegyň. Chodily se jí svěřovat s domnělými křivdami a stěžovaly si na Stáňu. Nelíbilo se mi to. Hlavně proto, že jim to Marie nezatrhla, naopak je v tom podporovala. Dělalo to na mě dojem, že jde po Stánině místě. A i když jsem s vedoucí žádná kamarádka nebyla, tohle se mi nelíbilo. Obvykle lidé to, že si nechávám odstup, respektují. Marie ne. Pokoušela se mě zatáhnout do těch svých intrik. Vycítila, že mám u lidí respekt a chtěla si mě přetáhnout na svou stranu. To se mi nelíbilo ani za mák. Brzo mezi námi bylo jasně patrné napětí. Všimla si toho i Stáňa. Když se pídila po příčinách, nedokázala jsem jí nic říct. Vlastně jsem neměla v ruce žádné konkrétní důkazy a ohánět se dojmy by mi nepřišlo fér. Bohužel nová zástupkyně tolik ohledů neměla. Na Stáňu byla jako med, za jejími zády ale ponoukala kolegyně k tomu, aby na svou vedoucí psaly stížnosti na vyšší místa. Prostě ji chtěla vyhodit ze sedla, ale tak, aby si sama nezašpinila ruce. Já jsem do jejích plánů nezapadala, a tak si udělala terč i ze mě. Šla na to chytře, snažila se to navléknout tak, aby to před Stáňou vypadalo, že to já ji chci vyšoupnout z místa. Před kolegyněmi zase naznačovala, že Stáně donáším a podlézám jí.
Obrátila to proti mně
Protože se podobným praktikám neumím moc bránit, brzo jsem měla v práci peklo. Vydržela jsem to skoro rok. Výpověď mi přišla jako vysvobození. Před odchodem jsem ještě zkusila Stáňu varovat, ale nevěřila mi. Další tři roky jsem střídala příležitostná zaměstnání. Nebylo lehké něco najít. Zpráv z bývalé práce jsem neměla mnoho, ale stačily mi. Marii se podařilo to, o co usilovala a Stáňu nakonec vyšoupla. Zpočátku byly bývalé kolegyně nadšené, jenže Marie brzy ukázala drápky. Teď teprve viděly, co to znamená, mít šéfa psychopata. Byla jsem zrovna bez práce, když se mi Stáňa ozvala, jestli bych s ní nezašla na kávu. Sice jsem cítila určitou trpkost, ale kývla jsem.
Pochopila, jak to tenkrát bylo
Chovala se ke mně mile a příjemně. K minulosti se už nevracela. Ale nabídla mi práci, ve firmě, kde nyní dělala vedoucí. Úplně jistá jsem si nebyla, ale vzala jsem to. Nebyla jsem zrovna v nejlepší situaci, když je vám nad padesát, není jednoduché najít místo. Ukázalo se ale, že se Stáňa z chyb poučila. Jako šéfová teď byla výborná. A mě velmi potěšilo, že se mi můj férový přístup nakonec vyplatil. To totiž dneska vůbec není samozřejmost.
Květa (56), Karlovy Vary
