Moje chvilka pohody

Zamiloval se do mě synův spolužák

Stalo se to před rokem, ve chvíli, kdy jsem prožívala nejhorší období svého života. Byla jsem velmi zranitelná a přecitlivělá. Manžel ode mě odešel doslova ze dne na den, a pak se mi ještě přihodila tamta věc s Mirkem…

Snad bych se s tím vyrovnala lépe, kdyby to přišlo pozvolna, kdybych se na tu situaci mohla připravit. Jenže to přišlo jako blesk z čistého nebe. Ve schránce jsem našla anonymní dopis, skládal se jen z jediné věty, která však stačila na to, aby mi rozbila celý život.

Ukázala jsem list manželovi, ten řekl, že je to pravda, že skutečně už dva roky udržuje poměr s jinou ženou. Načež si sbalil kufry a zmizel. Tak skončilo moje devítileté manželství s Vladimírem.

Odešel za mladší

Byla jsem z toho v šoku. Něco takového jsem vůbec nečekala. Kdyby mi to alespoň vysvětlil, ale on nic. Odešel bez jediného slova. Pak mi jen zavolal, že podal žádost o rozvod. Měla jsem na srdci tolik otázek.

Chtěla jsem se zeptat, co je to za ženskou, proč se to stalo, co jsem udělala špatně… Ale nic jsem se nedověděla. Mohla jsem se pouze domnívat, kde a kdy se stala chyba.

Pomáhal mu s matikou

V době, kdy mi bylo úplně nejhůř, se můj syn Kamil dostal na vysokou školu. To mi samozřejmě udělalo velikou radost, dokonce jsme to spolu oslavili večeří v restauraci. Brzy nato jsem však opět upadla do depresí.

Dění kolem sebe jsem příliš nevnímala, jen jsem se samozřejmě snažila co nejlíp starat o syna, který stále bydlel se mnou. Někdy přišel ze školy se spolužákem Mirkem, který mu pomáhal s matematikou a fyzikou, ve kterých Kamil tak trochu tápal.

Byla jsem Mirkovi vděčná za jeho laskavost, a tak jsem mu čas od času nabídla, aby u nás zůstal na večeři, nebo jsem jim k učení upekla koláč a tak podobně.

Zůstala jsem sama

Pak jednou, bylo to loni v zimě, odjel Kamil se svým otcem na hory. Cítila jsem se ještě osamělejší než obvykle. Obzvláště večery byly hodně smutné a depresivní. Jednou jsem si dokonce sama otevřela lahev vína, což jsem ještě nikdy předtím neudělala.

A pak se zničehonic ozval zvonek. Žádnou návštěvu jsem nečekala, proto mě to poněkud překvapilo. Zvedla jsem domovní telefon a na druhém konci se ozval Mirkův hlas. Příliš jsem nechápala, proč přišel, věděl totiž, že je Kamil pryč. Nakonec jsem ho ale pozvala dál.

Nečekaná návštěva

Udělala jsem kávu a posadili jsme se ke stolu. Po chvíli rozpačitého ticha jsme se začali bavit o počasí. Když jsme dopili kávu, nalila jsem nám skleničku vína, které jsem předtím otevřela.

Bavili jsme se jen tak povrchně. Když jsem mu asi potřetí poděkovala za to, že pomáhá synovi s učením, už jsem opravdu nevěděla, co říci. Vtom se rozloučil a odešel. Dívala jsem se za ním z okna jako Alenka v říši divů. To byla opravdu zvláštní a nečekaná návštěva…

Přišel zase

O dva dny později přišel Mirek zase. Byl nervózní, rudý jako rajče, a v ruce držel růži. Když jsem mu otevírala, náhle mi všechno došlo. Už ani nemusel nic říkat. Pozvala jsem ho dál, postavila vodu na kafe a uvědomila jsem si, že i moje tvář začíná nebezpečně rudnout. V duchu jsem si pořád opakovala: Proboha, vždyť je to synův spolužák!

Máme spolu poměr

Po chvíli, která mi přišla nekonečně dlouhá, ze sebe vysoukal, že si připadá strašně trapně, ale že nemůže jinak. Přiznal, že se do mě zamiloval. Prý to bylo na první pohled. Nějakou dobu s tím bojoval, pak si ale uvědomil, že se s tím válčit nedá.

Jeho obdiv mi neuvěřitelně lichotil a navíc jsem si uvědomila, jak hezký a milý je to kluk. Ani nevím, jak se to mohlo stát, ale prostě jsme si spolu začali. Náš vztah trvá už skoro rok, a zatím o něm nikdo jiný, kromě nás dvou, neví…

Veronika P. (46), Praha

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden