První vzpomínky z dětství, které se mu vybaví, se týkají rušného život v hospodě rodičů. „Pletl jsem se jim pod nohy a chtě nechtě jsem nasával atmosféru kšeftu,“ říká herec. „Zdaleka to neznamená, že se ze mě stal hospodský povaleč. Poznal jsem pravidla profese zevnitř. Chodil jsem coby batole s tatínkem narážet pivo do sklepa.

Obdivně jsem pak zíral, jak otec točí pivo: otevřená pípa, dvacet roztočených půllitrů na pultě. V libeňském angažmá jsem se tímhle majstrštykem blýskl na jevišti.“ S nadsázkou tvrdí, že profesionálním diskžokejem se stal už v roce 1944, kdy pouštěl štamgastům na přání gramofonové desky – za korunu. A když se ho zeptali: „Láďo, kde je vopica?“ – ukázal brněnský rodák na obraz Hitlera, povinně visící v lokále. Hrál ochotnicky divadlo od mládí, kromě toho hrál na housle a zpíval ve sboru brněnské Janáčkovy opery. „Někdy kolem jedenapadesátého roku přišla první velká činoherní role ve Stalingradcích,“ vzpomíná