Ze tmy mě vyvedl duch

Motala jsem se uličkami a nevěděla, kudy jít dál. Ve chvíli, kdy už jsem panikařila, mi pomoc nabídla záhadná bytost z jiného světa.

K té podivné a alespoň pro mě hrůzostrašné příhodě došlo už před šesti lety v zimě. Dodnes ale mám ten zážitek v živé paměti. Jela jsem tehdy navštívit kamarádku Alenu, která bydlí ve vesnici v severních Čechách.

Neviděly jsme se už mnoho let a už dlouho jsme plánovaly setkání. Pokaždé nám do toho ale něco vlezlo – jednou to byla angína jejího syna, podruhé moje nečekaná služební cesta, potřetí rozbité auto, a tak podobně.

Návštěva u kamarádky

Moc jsem se na ni těšila, a proto mi nevadilo, že mi cesta k ní zabrala téměř tři hodiny. Plánovaly jsme si, že spolu zajdeme někam posedět, zavzpomínáme na staré časy a budeme si vyprávět příhody z našeho současného života.

Domluvily jsme se, že přijedu v sobotu dopoledne a zůstanu u nich až do druhého dne. Nakonec to ale dopadlo úplně jinak.

Společný večer

Alena se den předtím pohádala se svým mužem, takže u nich doma vládla napjatá atmosféra, proto jsem se nakonec pro klid všech ubytovala v nedalekém penzionu. S Alenou jsem strávily prima den.

Byly jsme si zaplavat, projít se parkem a pak jsem zašly na dobrou večeři. Když jsme vycházely s restaurace, byla už tma. Alena se nabídla, že mě k penzionu doprovodí, ale já jsem namítla, že to opravdu není nutné, a ať se raději vrátí za manželem a udobří se.

Ztratila jsem se

Cestou jsem přemýšlela, jak to asi kamarádka s manželem vyřeší a nedívala jsem se kolem, takže jsem po chvíli zabloudila. Chodila jsem úzkými uličkami a nikde nebyl nikdo, koho bych se mohla zeptat na cestu.

Začala jsem trochu panikařit, protože jsem netušila, jak se k penzionu dostanu. Byla mi také čím dál tím větší zima.

Záhadný muž

Bezradně jsem se rozhlížela kolem sebe, když se přede mnou najednou objevila jakási postava. Poznala jsem, že je to muž, ale víc jsem nedokázala odhadnout, protože mu přes obličej padala kapuce a límec od kabátu měl vyhrnutý až ke krku.

Tichým, příjemný hlasem, který ve mně budil důvěru, mě vyzval, abych ho následovala, že mi ukáže cestu. Moc dlouho jsem se rozmýšlet nemusela a šla jsem za ním.

Byl to přízrak?

Po chvilce jsme došli na malé náměstí, odkud už jsem cestu k penzionu znala. Chtěla jsem tomu neznámému dobrodějci poděkovat, ale on zničehonic zmizel. Jakoby se rozplynul do vzduchu. Marně jsem se rozhlížela kolem sebe, a pak jsem se vydala k penzionu.

Tam jsem se s paní na recepci dala do řeči. Byla milá a zvídavá, tak jsem jí vylíčila i svůj podivný zážitek. Podivně se na mě zadívala, a pak mi pověděla něco, co mě zarazilo. Sdělila mi totiž, že jsem asi potkala tajemného ducha, o kterém tu koluje řada historek.

Kdysi dávno prý během kruté zimy umrzl na ulici a od té doby se jeho přízrak občas objeví a pomůže těm, kteří se ocitli v nesnázích…

Lenka P. (51), České Budějovice

reklama
reklama