Byla jako nezvyklý přírodní úkaz. Velmi hezká, nadaná, pracovitá. Muži z ní byli, jak se říká, na prášky. Ona z nich ale párkrát také.

V dětství na ni kamarádky pokřikovaly: „Zlatka, patka, bublinka, má tatínka Hurvínka.“ Bylo to svým způsobem opodstatněné, protože Zlatin tatínek byl nejen cukrář, ale zároveň nadšený ochotnický herec. „Máma byla prodavačka obuvi, později pracovala v kanceláři,“ líčí Zlata. „Po obou jsem zdědila chuť k jídlu a smysl pro humor. Nikdy mi do života nemluvili a vždycky stáli při mně, když jsem je potřebovala.“ Rodiče rozhodli, že když dceřino příjmení začíná na písmeno A, křestní jméno bude naopak začínat posledním písmenem abecedy. Uvažovali také například o Zoře nebo Zuzaně, vyhrála Zlata. Nevšední jméno pro nevšední ženu. „Paradoxně jsem si vychutnávala pocit výjimečnosti. Ten mě však opustil ve chvíli, kdy jsem pochopila, že jen jméno mě výjimečnou neudělá a musím na sobě tvrdě makat,“ říká herečka. Ale ruku na srdce, vstupenkou do světa celebrit byl podle mínění mnohých v první řadě její půvab. Rozhodnutí být herečkou podrobila rodná ves kritice. „Když si na to s odstupem času vzpomínám, bylo to troufalé. Protože jsem u nás na vesnici prohlašovala, že budu herečkou, samozřejmě jsem zaznamenávala soucitné pohledy lidí, kteří si o tom mysleli své. Vlastně mně možná pomohli, protože jsem si řekla, že jim ještě ukážu a že mně se nikdo smát nebude. A dokázala jsem to,“ podotýká dnes hrdě. Vystudovala konzervatoř a natáčela jeden film za druhým. „Když jsem začínala, točilo se třeba přes třicet filmů za rok a já v pěti z nich hrála,“ konstatuje. První velkou roli dostala ve filmu Mladý muž a bílá velryba, natočeném podle předlohy Vladimíra Párala (87). Točilo se v Ústí nad Labem, herečka na to nejen ráda vzpomíná, ale snímek má nejraději.