Moje chvilka pohody

Zmáčel mě celou od hlavy až k patě

Vzala jsem si na sebe svůj nejlepší kostýmek, protože mě čekala důležitá pracovní schůzka. To jsem však netušila, že se kolem mě přežene bezohledný Kristián.

V naší firmě jsem pracovala už tři roky, ale pořád jsem byla tak nějak „holka pro všechno“. Moje pozice sice měla své jméno, byla jsem asistentka finančního ředitele, ale protože zde byla ještě Zdena, ředitelova pravá ruka, na kterou nedal dopustit, byla jsem spíš jeho a někdy, k mé nelibosti, i jejím poskokem.

Musela jsem ji zastoupit

Před dvěma měsíci měl ředitel důležitou schůzku s jedním naším významným klientem. Společně se Zdenou se na ni připravovali několik týdnů. Jenže dva dny předtím, než se měla konat, dostala Zdena střevní chřipku.

Když jsem ji v telefonu slyšela, jak skuhrá, bylo mi jasné, že jí je opravdu hodně zle, a že na schůzku s ředitelem nebude moci jít. „Katko, budeš mě muset zastoupit. Všechny dokumenty a poznámky jsou v mém šuplíku v zelených deskách. Vezmi si je a dobře si je prostuduj. Kdybys něčemu nerozuměla, klidně mi kdykoli zavolej.“

Byla to moje šance

Večer jsem si nalila skleničku vína a vyndala papíry z desek. „To nemůžu zvládnout,“ pomyslela jsem si zoufale, když jsem viděla všechny ty tabulky a grafy, na kterých Zdenka s ředitelem pracovali skoro tři týdny.

Jenže jsem musela. Byla to pro mě zkouška ohněm. Buď ji zvládnu a třeba mě povýší, nebo ne a poletím.

Vypadala jsem jako zmoklá slepice

V den „D“ jsem si nařídila budík o půl hodiny dřív. Pro všechny případy jsem chtěla mít rezervu. Jenže na to, co mě to ráno cestou do práce potkalo, jsem se připravit nijak nemohla.

Stála jsem na přechodu poblíž zastávky a čekala na zelenou. V noci hodně pršelo, a tak na silnicích i chodnících byly obrovské kaluže vody. Raději jsem stála dobré dva metry od silnice, i tak to ale nestačilo.

Náhle se kolem přehnal machr v bavoráku a projel hned dvěma kalužemi naráz. Proud vody mě smáčel od shora až dolů.

Z frajírka se stal džentlmen

„To snad ne,“ procedila jsem skrz zuby a na adresu onoho muže poslala v duchu několik sprostých urážek. „Co teď?“ pomyslela jsem si. Takhle jsem na schůzku přijít nemohla! Na druhou stranu tam byla moje účast nutná.

Pozdní příchod by mě stál místo. „Moc se omlouvám. Mrzí mě to!“ Otočila jsem se za hlasem a uviděla muže z bavoráku, jak ke mně běží. „Vaše omluvy mi jsou prd platné,“ odsekla jsem naštvaně. „Zaplatím vám čistírnu,“ snažil se dál.

„To je vážně moc hezký,“ řekla jsem ironicky. „Ale já musím stihnout schůzku, co začíná za 40 minut v centru.“ „Bydlíte tady?“ zeptal se zničehonic. Přikývla jsem. „Tak co kdybyste se šla převléknout a já vás tam odvezu,“ nabídl se a mile se na mě usmál.

„To není špatný nápad,“ pomyslela jsem si. A tak jsme se s Kristiánem seznámili. Schůzku jsem nakonec stihla, a nejen to. Ještě tentýž den na mě před prací Kristián čekal, aby mě pozval na večeři, během které mě naprosto okouzlil.

Kateřina N. (42), Ústí nad Labem

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden