Působí to trochu jako příliš drsný humor televizní produkce. V upoutávce na seriál Sestřičky – Modrý kód hlavní postava ústy herečky Sabiny Laurinové říká slova, ze kterých jí samotné asi není moc dobře. „Když miluješ svoji práci a po všech citových karambolech konečně najdeš toho pravého,“ praví Sabina v uniformě sestry Mery Černé.

A aby byla souvislost s osobním životem, nebo spíše s očividným vroucím přáním herečky zcela jasná, dodává: „Myslela jsem, že ze všeho nejvíc chci klid a zázemí, ale asi se sama v sobě pletu.“

K smrti unavená

Laurinová odříkává profesionálně text předepsaný produkcí a diváka nemůže nenapadnout souvislost s tím, že ona sama je dlouho bez partnera, má dcery Valentýnu (18) a Maju (12) a… ano – práci. Kterou miluje, jak by také ne, když nemůže jinak.

Modrý kód ji dobře živí a Sabina dře. Neříká to sice často, ale v nedávném rozhovoru se rozpovídala o tom, jak na tom je doopravdy, jak se musí učit texty na druhý den, i když přijde tak strašně unavená z práce.

Jsou zlomyslní?

Tou „prací“ myslí Divadlo Hybernia a Divadlo Palace. Ale potlesk diváků ji držel nad vodou, na rozdíl od dřiny na place, která je bez přímé odezvy. Ilustrací té „divadelní terapie“ je skutečnost, že se zavřením divadel herečce okamžitě začaly zdravotní problémy. Bolavá záda, na kterých tahle pracovitá a v nitru nešťastná žena nese tíhu svého momentálně tak nezábavného života.

Je podobnost s obětavou prací sester, zvláště v současné situaci, čistě náhodná? Sabina Laurinová ví tohle jistě nejlépe. Scenáristické paralely se svým osobním životem může považovat za zlomyslnost, nebo se nad ně beze slova povznést. Zatím, a jistě správně, dělá to druhé. Toho pravého snad najde…