Nikdy jsem nebyla manuálně zručná. Na rovinu – byla jsem náramně nešikovná. Představa, že půjdu do autoškoly, mě děsila.
Třídní učitelka rozdala přihlášky do autoškoly celé maturitní třídě. Měli jsme dokonce studentskou slevu. Přihlášku vyplnil každý. Nechtěla jsem být trapnou slečinkou, která se bojí, a tak jsem se přihlásila rovněž. Věděla jsem, že nastanou svízelné časy.
Atraktivní instruktor
K řízení automobilu mi scházel talent. Muži se s ním rodí. Vždycky uznale kulím očima, když vidím, jak bravurně parkují. Sama jsem si vždycky připadala jako kus dřeva. Ale nejvíc za volantem. Vyděsil mě i instruktor, který mi byl přidělen. Doufala jsem, že to bude nějaký děda, nikoli pohledný mladý muž. Kdyby se aspoň choval ohleduplně! Připadal mi namyšlený. A od první chvíle jako by se mi vysmíval.
Černá ovce
Myslím, že kvalitní pedagog by se neměl vyděšené žákyni posmívat. Ale toto nebyl kvalitní pedagog, byl to mladičký hejsek. No ale řídit uměl. Zatímco šikovnější spolužačky, a to byly asi všechny, chodily do autoškoly rády a bavilo je to, ze mě se stala černá ovce. Nešlo mi to od začátku. Ale i tak jsem přesvědčena, že kdyby mi coby učitele přidělili laskavého starého pána, měla bych o něco málo lepší výsledky.
Prvně za volantem
Avšak největší horor měl teprve přijít. Vyjeli jsme do ulic. Zapomněla jsem říci, že už v té době jsem byla trošku krátkozraká, ale styděla jsem se nosit brýle. Zejména před hezkými mladými muži. Tehdejší brýle vypadaly jinak než ty dnešní – příšerně! Motala jsem se ulicemi v automobilu, přitom k řízení jsem neměla talent. Ještě ke všemu jsem viděla rozmazaně.
Všichni byli na nervy
První jízda byla přízračná, druhá katastrofální – málem jsem nabourala do cukrárny. Lidé čekající na dva kopečky vanilkové se nejdřív s výkřiky rozprchli, pak zase naopak shlukli kolem škodovky a jadrně nadávali. A můj hezký instruktor? Řval ze všech nejvíc!
Na pokraji sil
Doma jsem brečela. Budila jsem se ze spaní. Když to viděla máma, přemluvila tátu, aby mě nechal jezdit naším trabantem po parkovišti. Nepomohlo to. Byla jsem pařez. Měla jsem kvůli autoškole noční můry. A co čert nechtěl, zamilovala jsem se do mladého učitele, i když jsme se na sebe mračili a vzájemně se uráželi. Naše spory vyvrcholily v okamžiku, kdy jsem se za doprovodu strašného hluku motoru marně rozjížděla do kopce. Jemu povolily nervy a vyhodil mě z auta.
Přinesl mi kytici růží
Doma jsem proplakala celý večer, máma mi musela uvařit uklidňující čaj. Abych nezapomněla, od závěrečných zkoušek mě vyhodili. Řidičský průkaz nemám, vozí mě už léta můj manžel, profesí učitel v autoškole. Když mě tehdy vyhodili, běžel do květinářství, koupil mi růži a pozval mě na rande.
Mirka S. (54), Plzeňsko
