Dávná nenávist ho připravila o vysněné angažmá

Když se Jiřího maminka dostala konečně na svobodu, byly už vztahy mezi ní a dospívajícím synem nenávratně narušené.

Na počátku životní dráhy Jiřího Štěpničky (73) to vypadalo, že se nadaný mladík stane obětí nelehké doby. On si ale navzdory všem překážkám brzy vydobyl pevné postavení na naší herecké scéně.

Také vás může zajímat ...

Vynikající herec Jiří Štěpnička (73) vyrůstal v krásném prostředí Karlových Varů mezi samými umělci. To díky tatínkovi, všestranně nadanému výtvarníkovi Janu Samcovi (†71). Byly by to jistě krásně prožité roky, kdyby nezačínaly velkou rodinnou tragédií.

Podlehla lákavé nabídce

Jiřího život neblaze ovlivnily poválečné události v tehdejším Československu. Jeho maminka totiž byla vynikající česká herečka Jiřina Štěpničková (†73).

Ta se, na rozdíl od jiných prvorepublikových hvězd nikdy nezaprodala s nacistickým režimem. I proto jistě doufala, že se pro ni po osvobození najdou v divadle velké a zajímavé role. Jenže to se nestalo. Pro Jiřinu najednou nebyla pořádná práce, takže brzy podlehla na první pohled velmi lákavé nabídce.

Došlo k zinscenovanému procesu

V létě v roce 1951 dostala Štěpničková nastrčený dopis od režiséra Františka Čápa (†58), který v té době žil v západním Německu. „Přijeď, holka, mám pro tebe práci,“ stálo v listu.

Jiřina dlouho neváhala a brzy se odhodlala k útěku. Sotva čtyřletého synka Jiřího měla pochopitelně sebou. Ale protože se jednalo o past, byla Štěpničková za velmi dramatických okolností zatčena.

V pankrácké věznici pak musela čekat až do 2. prosince 1952 na zinscenovaný proces, který trval pouhé dva dny. Herečka byla odsouzená za špionáž, a státní zástupkyně pro ni žádala nejvyšší trest.

Kolegyně pro ni žádaly trest smrti

Na podporu své žádosti přiložila i vynucený dopis od Jiřininých kolegyň z Divadla československé armády, dnes Divadla na Vinohradech, které pro ni žádaly trest smrti.

Údajnou žádost o trest smrti pro Štěpničkovou prý podepsaly herečky Světla Amortová (†74), Soňa Neumannová (†65), Světla Svozilová (†63) a Jarmila Švabíková (†62). Svého času se dokonce hovořilo i o tom, že svůj podpis měla připojit i herečka Jiřina Jirásková (†81).

Štěpničková byla nakonec odsouzena k patnácti letům vězení, z nichž si skutečně deset odseděla v drsném prostředí pardubické věznice. Když byla konečně v roce 1960 propuštěna, nemohla dlouho zavadit o pořádnou roli, a později se jen s velkým vypětím sil znovu obtížně dostávala na výsluní.

Byl umístěn do dětského domova

Všechny tyto peripetie s ní prožíval syn Jiří, na kterém se matčino dosouzení neblaze podepsalo. Když byla jeho matka po nezdařeném útěku za hranice uvězněna, byl tehdy sotva čtyřletý chlapec umístěn do dětského domova. To už se ale Jiřího tatínek snažil dostat syna z domova do své péče.

Protože se mu to po několika měsících skutečně povedlo, mohl Jiří nakonec vyrůstat právě v krásných Karlových Varech, mezi umělecky založenými přáteli svého otce. Když byla jeho maminka propuštěna z vězení, Jiří znovu začal žít s ní.

Bydleli v místnosti bez tekoucí vody

V té době už ale byly vztahy mezi kdysi tak slavnou herečkou a jejím dospívajícím synem nenávratně narušené, a ti dva k sobě jen obtíženě hledali cestu.

První měsíce jejich společného života byly skutečně velice těžké. Ti dva dokonce nějaký čas museli bydlet v jedné místnosti bez tekoucí vody. Přesto se právě díky Jiřině mohl její syn stýkat s největšími hereckými osobnostmi té doby.

Štěpničková se totiž přátelila se slavným hercem a dramatikem Janem Werichem (†75), s malířem Janem Zrzavým (†86), s režisérem Macem Fričem (†66) nebo s herečkou Jiřinou Šejbalovou (†75).

Chodila na všechna synova představení

Není divu, že i její syn Jiří brzy zatoužil po hereckém povolání. A to i přesto, že ho jeho maminka od divadla neustále odrazovala. Dokonce ho prý brávala všude sebou, aby věděl, jaká je herectví těžká řehole.

Jiří si ale prosadil svou a tak nejprve absolvoval DAMU a potom nastoupil do divadla v Hradci Králové, odkud odešel do brněnského divadla. V roce 1975 pak Jiří Štěpnička nastoupil do Národního divadla, kterému je věrný dodnes.

To už ale moc dobře věděl, že mít za maminku uznávanou herečku rozhodně neubude žádný med. Jiřina totiž chodila na všechna synova představení a s napětím sledovala jeho výkony. A to nebylo zdaleka všechno.

Stal se obětí hnusných intrik

Někdy v té době totiž Jiřího oslovil režisér Jaroslav Dudek (†68), který mu nabídl angažmá ve Vinohradském divadle. Už za pár dní ho ale vyhledal znovu, aby mu řekl, že má na Divadlo na Vinohradech jednou pro vždy zapomenout.

Že herečky tohoto souboru tak nenáviděly Jiřího maminku, že by nepřenesly přes srdce, když by její syn nastoupil na tuto prestižní scénu. Naštěstí ani tyto nesnáze neodradily Jiřího od vytouženého povolání.

Krom divadelních prken se brzy začal objevovat i před televizními kamerami. V následujících letech ho diváci mohli vidět ve filmech Slasti Otce vlasti, Tichý Američan v Praze, Jak básníci přicházejí o iluze a Případ dvou sester.

Nejlépe se cítí uprostřed své rodiny

Celou svou dosavadní kariéru se Jiří spoléhá na nezištnou podporu své milované manželky Jany. Právě díky ní, a zázemí, kterému už dlouhá léta vytváří, se Štěpnička může už od mladých let naplno věnovat herectví.

Ti dva se totiž poznali ještě během studia na gymnáziu a jako osmnáctiletí spolu začali chodit. V roce 1965 se vzali a zakrátko se jim narodily dvě děti, syn Jakub a dcera Judita.

Herec dnes s úsměvem tvrdí, že je typický patriarchální typ, takže se nejlépe cítí uprostřed své šťastné rodiny. A dokonce se smíchem vysvětluje, že na svých dětech lpí právě proto, že on sám pochází z rozvrácené rodiny.

Štěpnička tak patrně naráží na skutečnost, že manželství jeho rodičů nemělo dlouhého trvání, a že se rozvedli během nespravedlivého uvěznění Jiřiny Štěpničkové.

Optimista s životní praxí

Snad o to víc si dnes Jiří užívá rodinného života a vnoučat. Zároveň ale sebekriticky přiznává, že jako otec a dědeček nikdy nebyl dokonalý, a že se moc nezapojoval do výchovy svých potomků.

Z toho můžeme vyvodit, že většinu starostí o své děti vytížený herec patrně nechával na své milované manželce Janě. Když už se konečně přinutil odpočívat, tak prý nadšeně kutil něco na chalupě, zatímco se jeho manželka starala o zahrádku.

Nyní je více než zřejmé, že právě takový život Jiřímu svědčí. Sám o sobě říká, že je takový optimista s životní praxí a konzervativní chlapík, který má své pevné zásady.

Účast v seriálu mu málem zničila kariéru

Nadaný herec Jiří Štěpnička se už v počátcích své herecké kariéry uchytil v televizních seriálech, jako byli například Muž na radnici, Inženýrská odysea, Okres na severu, Synové a dcery Jakuba skláře, Chlapci a chlapi, nověji Ordinace v růžové zahradě a nyní Modrý kód.

V něm si Štěpnička zahrál postavu primáře Jiřího Bojana. Během své dosavadní kariéry však Jiří nesklízel jen samé úspěchy. V osmdesátých letech totiž dostal nabídku, kterou nedokázal odmítnout. A to přímo na hlavní roli v seriálu Gottwald.

„Předpokládal jsem, že pokud řeknu ne, tak to může být můj profesní konec,“ vysvětloval pak herec důvody, proč onu kontroverzní postavu českých dějin nakonec hrál. Natočení seriálu ale Štěpničku málem stálo kariéru. Jakmile se u nás po roce 1989 změnily politické poměry, kde kdo mu tuto roli vyčítal.

Po sametové revoluci pak Jiří dlouho nemohl právě kvůli tomuto kontroverznímu seriálu zavadit o pořádnou práci. I to se ale naštěstí po čase změnilo a my se tak můžeme stále těšit z profesionálních výkonů tohoto skvělého herce.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje sladké tajemství

Moje sladké tajemství je jedinečný časopis pro ženy, které se zajímají o aktuální dění v českém showbyznysu. Přináší strhující a poutavé novinky i zprávy ze života slavných osobností a odhaluje jejich skrytá tajemství. Je určený pro čtenářky hledající nápadité a zároveň oddechové čtení, u kterého si chtějí odpočinout od svých každodenních starostí. Velkou předností časopisu je důraz na obrazovou stránku a stručnost pikantních článků, které jdou doslova na dřeň příběhu.

Komentáře

...