Můj kousek štěstí

Dcera se zbláznila do zdravé stravy

Jsme úplně obyčejná rodina, nikdy jsme nebyli nijak posedlí sportem nebo zdravým životním stylem. Tím nechci říct, že bychom jenom leželi na gauči u televize a cpali se bůčkem. Prostě jsem to brala tak, že je důležité znát ve všem míru, a pak je vše v pořádku. Hlavně že jsme byli všichni zdraví. Tím ‚všichni‘ myslím i děti Terku a Borka. Zatímco syn byl od narození hubený jako lunt, Terka byla vždycky trochu oplácaná. Nebyla tlustá, ale už když byla malá, bylo jasné, že je do naší rodiny. Stačilo se podívat na mé fotky z dětství. Jako přes kopírák. Ale protože jí nikdo z nás neplnil hlavu nesmysly, byla spokojená. S bratrem se neporovnávala, ten byl pro změnu samá ruka samá noha, i když se cpal od rána do večera.

Hubla kvůli kamarádce

První změna přišla na střední škole. Samozřejmě v tom věku řeší váhu skoro každá holka, bez ohledu na to, jak vypadá. Terka si v tu dobu našla kamarádku Pavlu. Pavla měla od přírody štíhlou postavu a to i když jedla dost divně. Často, když byly u nás, se v obědě jen porýpala a odpoledne vyrazily holky do sámošky, kde si nakoupila hromadu čokolády, kterou spořádala na posezení. No a právě kvůli Pavle se začala naše Terka snažit zhubnout. Mně se to moc nelíbilo. Co Pavla provozovala zdravé nebylo. Jenže šestnáctileté holce můžete domlouvat, zakazovat, ale nakonec si stejně většinou udělá co chce.

Toužili po dítěti

Naštěstí „dieta podle Pavly“ nezabírala, takže s tím Terka zase rychle skončila. V průběhu let si Terka držela pořád skoro stejnou váhu a byla v pohodě. Když jí bylo dvacet pět, poznala Luďka. Luděk je úplně obyčejný kluk, slušný, chytrý a Terku měl upřímně rád. I jeho rodiče byli úplně v pohodě, takže jsme si svatbu, která se konala na den přesně tři roky po jejich seznámení, všichni nádherně užili. Mladí samozřejmě chtěli co nejdřív rodinu. Jenže právě tady se to zadrhlo. Terce tikaly biologické hodiny, čekala že přijde do jiného stavu skoro hned a ono nic. Už po roce začala běhat po doktorech. Jenže nikdo nic nenašel, vypadalo to, že jsou oba zdraví, jen jim prostě není přáno. Když nepřišli na nic doktoři, začala se Terka zajímat o různé léčitele a přírodní metody, které by jí pomohly přijít do jiného stavu. Luděk se na to díval hodně skepticky, jenže Terka nad ním měla vždycky trochu navrch, tak se přizpůsobil. Ale miminko pořád nikde. Už jí bylo skoro třicet, když jí nějaká kamarádka dohodila výživovou poradkyni, která prý dělá divy. Terka nejdřív úplně vyřadila cukr, pak pšeničnou mouku, mléko.

Jen samá dieta a pravidla

Seznam toho, co nemohla a nesměla, byl čím dál tím delší. Navíc to co směla, muselo být stoprocentně přírodní. Nemyslím, že by to bylo výživou nebo tím, že zhubla skoro na kost. Spíš jak se soustředila, aby sehnala ty nejvíc bio brambory přestala řešit mimčo, a snad právě proto se zadařilo. Že je těhotná, jsme se dověděli, když už byla skoro v pátém měsíci. Nechtěla si dělat marné naděje, co kdyby to nevyšlo, a proto nám to řekla za tak dlouho, až už to na ní začalo být vidět. Malá Kristýnka se narodila trochu slabší, ale jinak v pořádku. Terka se ji snažila kojit co nejdéle, ale když bylo malé devět měsíců definitivně přišla o mléko. Po poradě s výživovou poradkyní se rozhodla, že nebude malou krmit žádnou umělou stravou. Místo toho začala jezdit lán světa na farmu pro kozí mléko. Potíž byla, že Kristýnce kozí mléko vůbec nechutnalo. Ale Terka měla jasno. Malá musí být zdravá a zdravá bude, jen když bude dostávat to nejzdravější. Tenkrát jsme se poprvé kvůli jídlu ošklivě pohádaly. Já se snažila dceru přesvědčit, že jsme jí dávali všechno a vyrostla v pohodě. Na to se ona do mě pustila, že právě to, jak jsme jedli, bylo příčinou, že nemohla otěhotnět. Že měla tělo tak zanesené škodlivinami, že to prostě nešlo.

Byla jsem z toho smutná

Strašně se mě to dotklo, manžel jí vynadal a odjížděli jsme celí rozčilení. Později ten den nám volal Luděk, že ho to moc mrzí, ale že musíme Terku chápat, je přesvědčená, že malou má jen díky té dietě, a tak to bere jinak. To byl ale teprve začátek.  Protože Kristýnka moc nejedla a byla hubená, začala ji Terka tahat k té výživové poradkyni. Ta jí vymyslela nejenom, co má jíst, ale i jaké hračky nebo oblečení má mít. O Vánocích pak dcera většinu dárků pro vnučku vrátila s tím, že by jí uškodily. Pokud jde o Luďka, ten většinou jen mlčel. Zdálo se, že Terku poslouchá, ale dost často se tajně chodil najíst do hospody nebo k nám. A z manželky byl nešťastný.

Luděk už taky ztrácí trpělivost

Aspoň když byla Kristýnka občas u nás, snažila jsem se jí podstrčit něco vydatnějšího. Ta byla ráda! Jenže pak na to Terka přišla. Křičela na nás, že chceme její dceru otrávit stejně jako ji, že už nám ji nikdy na hlídaní nedá. Bylo to hrozné. Myslím, že se naše dcera zbláznila. Je to už skoro půl roku a Kristýnku vídáme jen díky tomu, že se s ní u nás občas zastaví tajně Luděk. Kam to půjde dál, nevíme, protože i jemu už dochází trpělivost.  Danuše Valentová (62), Českolipsko   .

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden