Dcera si vzala mamánka

Nikdy jsem nechtěla dceři mluvit do výběru jejího partnera. Ale co je moc, to je moc. Náš Tomášek je vážně dost na nervy jdoucí případ.

Hanička se tváří trochu naštvaně, ale snaží se to skrýt za nesmělým úsměvem. „Mami, tady jsem vám s tátou napekla nějaké cukroví. To, co máte rádi.“ Jsou to plné dvě velké krabice. Je mi jasné, že prvotní plán nebyl, dát nám celý jejich obsah. Co se tedy stalo? Snad to s mé dcery nakonec dostanu. I když už teď mám celkem jasno. Za tím zase bude její tchyně.

Také vás může zajímat ...

Ta protivná ženská, která se, bohužel, stala součástí dceřiny rodiny. A to doslova.

Její syn, Robert, je totiž maminčin mazánek a je to někdy k nevydržení.

Maminka řídí všechno

Robert se zdál být perspektivní partner pro naši dceru. Dobře vychovaný, inteligentní, student vysoké školy, hodný. Naši Haničku okouzlil a ona se do něj zamilovala tak moc, že do roka byla svatba. Jenže už samotné přípravy na svatbu nás měli varovat. Dcera si totiž s Robertem brala i jeho matku. Mocnou hlavou rodiny, která se ujala organizace všeho, tedy především svatby.

Hanka s Robertem měli o svatbě svou představu, ta ale u tchyně neprošla. Robert se ukázal jako opravdu dobře vychovaný a hodný a poslušný syn.

Podvolil se mamince a Hance nic jiného nezbylo, když si ho chtěla vzít.

Je zcela závislý

Je krásné, když syn má rád svou matku. Je ale smutné a zničující, když na ní úplně visí. Robert je ten druhý případ. Co maminka řekne, to platí. Dcera už je zoufalá, připadá si na druhé koleji. Ptá se mně i sama sebe, koho vlastně má Robert radši. Je to přirozeně špatná otázka, protože láska k matce by měla být jiná než k partnerce. Jenže já Hanku chápu.

Cítí se nemilovaná, nerespektovaná a nepochopená.

Je to jeho vina

Dokážu si dokonce představit, že tchyně za to ani nemůže. Kdysi to tak měli se synem nastavené. To byl ale dítě, jenže on prostě ještě nedospěl. Když například chytne rýmičku, jde se okamžitě léčit k mamince. Argumentuje přitom tím, ž nechce Hanku nakazit. Bojím se, ale, že jeho problém bude větší, než obyčejná rýma. A to psychický.

Jak ho dostat k lékaři

Jen nevím, jak ho přesvědčit, aby zašel do nějaké poradny. I dcera se na mě rozzlobila. Prý nemám dělat z jejího muže, kterého miluje, nějakého cvoka. Jenže tady už končí legrace. Robert bude za osm měsíců otcem. Ale jakým bude vzorem pro své potomky, když s každou hloupostí běží za maminkou. Když jsem o tom mluvila s dcerou, zbytečně jsme se pohádaly.

Je dobře, že muže miluje, ale nemůže přece stále přehlížet, že jeho chování není standardní.

Musí uznat, že se tím sama dost trápí.

Snad konečně pochopila

Vraťme se ale k tomu cukroví. Pekla ho hlavně pro Roberta. Jenže on ho odmítl, protože má rád úplně jiné druhy cukroví, které mu už napekla jeho maminka. Hanička se rozplakala, že už takhle dál žít ve stínu tchyně prostě nemůže. Z každé krabice jsem polovinu oddělila pro nás. Zbytek ať si dcera odnese domů. Na Vánoce může udělat dva talíře. Na jednom její cukroví a na druhém to, od tchyně.

Ona i Robert mohou jíst svoje nebo ochutnat to druhé.

Snad tak začne i Robert chápat, co je to kompromis.

Romana U. (54), Uherské Hradiště

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

reklama