Děsivá noc v hotelu

Těšila jsem se, jak si odpočinu a užiji si volného času. Malý ponurý hotýlek však nevěstil nic dobrého…

S manželem jsme se oba na dovolenou u moře moc těšili. Byla zasloužená. Šetřili jsme na ni celý rok a už jsme se nemohli dočkat, jak si budeme užívat volných chvilek, nasávat sluníčko a vysedávat po večerech v tavernách.

Také vás může zajímat ...

Všechny naše dosavadní dovolené se vždy vydařily, a tak jsme nepředpokládali, že by tomu mělo být tentokrát jinak.

Zatáhlo se

Když jsme vyjížděli z Čech, bylo krásně, cesta ubíhala rychle a v pohodě. S dobrým pocitem jsme usnuli v Makedonii a těšili se na Řecko. Bylo pro nás nepříjemným překvapením, když jsme otevřeli oči a zjistili, jak zásadně se počasí změnilo. Z autobusu jsme vystupovali do velké louže na silnici a s kufry přebíhali do restaurace.

Ponurý pokoj

Dovolená tedy rozhodně nezačala podle našich představ. Penzion, ve kterém jsme byli ubytovaní, se nacházel nedaleko hřbitova. Byl ponurý a obsluha zamlklá. Pokoj byl temný. Ten večer jsme strávili v restauraci, protože déšť neustával.

Manžel toho vypil podstatně více, než já, a tak rychle usnul. Moje mysl byla ale ve střehu, jako by se něčeho obávala. Mozek zkrátka nedokázal „vypnout“.

Přízrak ženy

Neustále jsem se převalovala z boku na bok, a pak jsem si něčeho všimla. Polekaně jsem vykřikla, ale velmi slabě, abych nevzbudila manžela. V rohu pokoje stála žena v dlouhých černých šatech. Myslela jsem si, že to je stín nebo zrakový klam. A tak jsem zavřela oči a zase je otevřela.

Vznášela se

Žena, která ještě před vteřinou stála v rohu pokoje, se vznášela nade mnou. Chtěla jsem křičet, vyskočit z postele, ale byla jsem naprosto ztrnulá. V životě jsem nezažila tak děsivý pocit. Moje smysly vnímaly realitu, dokonce jsem slyšela hudbu a hovor z vedlejšího pokoje, ale tělo bylo doslova paralyzované.

Nemohla jsem se hýbat

Bezmocně jsem zírala na tu podivnou bytost, které jsem neviděla do tváře. Přibližovala se ke mně a já dokonce slyšela, jak cosi šeptá. Nemohla jsem se nadechnout. A pak najednou – navzdory všemu, co ten večer vypil, se manžel náhle posadil na posteli a prudce se mnou zatřásl a vytrhl mě z podivného transu.

Vzápětí se přízrak rozplynul a já se opět mohla pohnout. Okamžitě jsem manželovi pověděla, co se mi stalo, a on mi na oplátku vylíčil sen, co se zdál jemu. Byl o mně. Propadala jsem se do černé jámy, která připomínala hrob, a úpěnlivě jsem volala o pomoc.

Modlitba

Druhý den jsme se dozvěděli, že několik dní před naším příjezdem zemřela majiteli penzionu nečekaně jeho žena. To proto ten smutek a mlčenlivost. Zapálili jsme ve svém pokoji svíčku a za paní domu jsme se pomodlili.

Od té chvíle se duch neukázal. Počasí se další den umoudřilo a my si nakonec užili dovolenou podle našich představ.

Helena F. (59), Morava

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

...