Děsivá tragédie zničila pouto mezi otcem a synem

Vynikající herec a syn slavného otce, to vše je plachý JIŘÍ SCHMITZER (70). A nejen to, Jiří je milovník adrenalinových sportů, hudby a svého soukromí. Tomu se ale nemůžeme divit, vždyť už dlouho se přetřásá fakt, že ho jeho otec zavrhl.

Jiří Schmitzer (70) je mezi českými umělci velkou výjimkou. Tento muž s vizáží sériového vraha je totiž ve skutečnosti velmi plachý, a navíc se vytrvale vyhýbá světlům ramp.

Také vás může zajímat ...

Talentovaný herec, kterého by chtěl každý režisér do svého filmu, už před několika lety odešel ze stálého angažmá, a dokonce odmítá většinu nabízených rolí. Pokud se ale přece jen v nějakém filmu objeví, je to dechberoucí zážitek. Opravdu skvělý výkon na muže, který se herectví vlastně nikdy nechtěl věnovat, nemyslíte?

Pořád měl nad sebou nějakého drába

Za vším patrně stálo jeho komplikované dětství a dospívání. Jiří se totiž narodil známému českému herci Jiřímu Sovákovi (†79) a jeho první manželce Blance.

Když Sovák od rodiny odešel, byl jeho syn ještě velmi malý, takže svého otce skutečně potřeboval. Jenže Blanka byla patrně úplně jiného názoru. Když jí soud svěřil syna do výhradní péče, začala se právě skrze něj Sovákovi mstít.

Dělala všechno možné, aby si ti dva nemohli vybudovat vztah, jaký má mít otec se synem. Přitom se zdá, že ona sama o malého syna příliš nestála. O Jiřího se téměř nestarala, takže ho ze školy vyzvedával dědeček.

Schmitzer později musel dokonce chodit do celotýdenní družiny, což ho prý naučilo jisté tvrdohlavosti a urputnosti. „Neustále jsme nad sebou měli nějakého drába, pořád platila spousta zákazů,“ zavzpomínal před lety v jednom rozhovoru Jiří Schmitzer.

Obyčejní lidé jeho hudbu milují

Snad právě díky vrozené tvrdohlavosti se Schmitzer naučil hrát bez not na kytaru, když ho okouzlila hudba. Jiřímu bylo pouhých dvanáct let, když během prázdninové
ho pobytu na Máchově jezeře slyšel dva straší chlapce zpívat anglické písně a hrát na kytaru.

Od té doby netoužil po ničem jiném než osvojit si hru na tento krásný nástroj. Přesto nemá žádné ofi ciální hudební vzdělání. „Jakmile bych měl jít do nějaké školy, kde bych se to měl učit od not, bylo by po radosti,“ říká Schmitzer, který je vlastně samouk.

Ovšem úspěšný samouk, musíme zdůraznit. Vždyť Jiří koncertuje na hudebních festivalech, a i když ho prý ofi ciální hudební scéna ignoruje, obyčejní lidé ho milují. A to jsou ti, kteří rozhodují o jeho úspěchu, jak nikdy nezapomene Schmitzer zdůraznit.

Přeplaval Máchovo jezero

Dnes se tak všeobecně ví, že je Schmitzer nejen skvělý herec, ale také nadaný písničkář. Co však mnoho lidí stále netuší, je, že Jiří miluje adrenalinové sporty. I k nim si prý našel cestu doslova čirou náhodou.

Kdo dnes vidí jeho až vyzáblou postavu, těžko uvěří, že Schmitzer byl kdysi opravdu baculaté dítě. Tehdy prý ze školy volávali jeho mamince, aby s tím něco udělala. Protože i ostatní děti dávaly Jiřímu pocítit, že je slušně řečeno oplácaný, začal se v pubertě více hýbat.

I tady se ale opět ukázalo, že budoucí herec nesnese nic, co by mu organizovalo život. Protože by ho do žádného oddílu nikdo nedostal, začal plavat.

A pochopitelně při tom dělal spoustu vylomenin. Například se ve čtrnácti letech rozhodl, že přeplave Máchovo jezero. Na druhý břeh to prý ještě šlo, ovšem nazpátek už to bylo mnohem horší. Jiřímu brzy docházely síly, takže byl vděčný, když ho naložila posádka loďky, která plula okolo.

Na box chodil, aby se rozptýlil

Mezitím se jeho maminka mohla strachy zbláznit, a když se prý objevil živý, chtěla ho zabít. Tím to ale zdaleka neskončilo. Jiří prý deset let závodil v autech, což se ale ukázalo jako finančně i psychicky velmi náročné.

Schmitzer ale také nějaký čas boxoval, a dokonce skákal s padákem. „Na box jsem chodil, když jsem hrál v Ústí, abych se tam neuchlastal, ale jenom na tréninky,“ přiznal později herec, který tak zároveň naznačil, že měl v té době mnoho vnitřních démonů.

Ty se pak patrně pokoušel zkrotit právě pomocí nebezpečných sportů. Vždyť ochota neúměrně riskovat stála i za jeho prvním seskokem padákem. K tomu ho totiž přiměl Oldřich Kaiser (65), který se zpočátku domníval, že to bude pouhá recese.

Maminka si přála, aby měl maturitu

Jenže Jiří dostal úvodní školení, starý vojenský padák a „letěl“. Ačkoli měl tehdy pochopitelně velký strach, parašutismu nadlouho propadl. Jak sám Schmitzer přiznává, v období dospívání ho kromě bigbítu nezajímalo vůbec nic.

Podle toho to ale také vypadalo ve škole. Ačkoli si maminka přála, aby měl její syn maturitu, Jiřímu bylo jasné, že se svými známkami se nedostane na žádnou střední školu.

Proto se nejprve vyučil provozním zámečníkem a později si dodělal maturitu na elektrotechnické průmyslovce. „Zařizovala to máma, stejně jako přihlášku na DAMU,“ vzpomínal později Schmitzer a zároveň tak naznačil, že právě maminka měla v jeho životě dlouho naprosto zásadní roli.

Protože Jiřímu tehdy hrozily dva roky vojny, tak se o přijetí na DAMU skutečně pokusil.

Přišla spousta velkých rolí

Těžko říct, zda ho tam vzali kvůli talentu, či na přímluvu slavného otce. Vždyť Schmitzer později přiznal, že z něj zpočátku byli profesoři doslova zoufalí. Pak ale připustil, že to vlastně bylo docela příjemné studium.

Po absolvování DAMU nastoupil Jiří do Činoherního klubu v Ústí nad Labem a pak ho čekal rok vojny. Po ní přijal nabídku pražské Ypsilonky, kde strávil dlouhá léta.

Když ale přece jen zatoužil po klasickém velkém divadle, režisér ho odmítl s tím, že jeho herectví je spíše pro filmovou kameru. Už brzy se ukázalo, že se ten muž nemýlil.

Přišly totiž filmové role, které Schmitzer ztvárnil naprosto bravurně. Zahrál si třeba v komedii Tři chlapi na cestách a velkou roli měl v seriálu Chalupáři, kde se ocitl před kamerou spolu se svým otcem.

Pak přišlo další společné natáčení, a to komedie Marečku, podejte mi pero! Právě v té době se ale stala tragédie, která navždy zpřetrhala již tak dost napjaté pouto mezi otcem a synem.

V roce 1976 totiž Jiří Schmitzer způsobil nešťastnou náhodou dopravní nehodu, při níž zemřel chodec.

Otci nepřišel ani na pohřeb

Jenže řídil pod vlivem alkoholu, a tak byl soud nekompromisní. Schmitzer byl nepodmíněně odsouzen, a i když byl po půlroce předčasně propuštěn za dobré chování na svobodu, jeho slavný otec mu nedokázal a snad ani nechtěl odpustit.

„Že jsi porazil člověka, to se bohužel může stát, ale žes byl ožralej jak dobytek, to se nepromíjí,“ řekl Sovák svému synovi, čímž s ním jednou provždy skončil.

Otec a syn prý od té doby spolu nepromluvili jediné slovo a vše došlo tak daleko, že Sovák svého syna vydědil. Ten zase na oplátku nepřišel na pohřeb, když jeho otec 6. září 2000 zemřel.

Disponuje výjimečným talentem

Naštěstí ani po této tragické záležitosti Jiří Schmitzer nezanevřel na herectví.

Už po svém návratu z vězení natočil skvělý snímek Jiřího Menzela (82) Postřižiny, kde si zahrál rovnou hlavní postavu Francina, jako okrskář Tlamicha se objevil v komedii Vesničko má středisková a jako poručík Hamáček exceloval ve snímku z vojenského prostředí Černí baroni.

A to je jen slabá ochutnávka z toho, kde jsme mohli v posledních letech Jiřího Schmitzera vidět. Vždyť tento výjimečný umělec disponuje skvělým talentem, díky kterému dokáže ztvárnit široké spektrum postav a charakterů.

Za zmínku jistě stojí i výkon, který předvedl jako Umrlec z mysteriózního dramatu Kytice, natočeného podle knižního předlohy Karla Jaromíra Erbena v roce 2000.

Získal svého čtvrtého lva

Ačkoli Jiří Schmitzer už loni oslavil sedmdesátku, režiséři stále touží, aby se objevil v jejich fi lmech. To se ale povede jen málokterému z nich. Jiří už před několika lety odešel z divadla a výrazně omezil filmování.

Za vším stojí patrně zdravotní kolaps, ke kterému mělo dojít někdy okolo roku 2012. Jak Schmitzer později přiznal, neustálým hraním byl tak vyčerpaný, že se ocitl na pokraji sil.

Tehdy se rozhodl, že bude točit, jen když to opravdu bude stát za to. Svůj čas tak raději tráví koncertováním a k herectví se vrací, jen když ho nabízená role skutečně zaujme.

Tak tomu bylo v diváky zbožňovaném seriálu Most nebo v kritiky oceňovaném dramatu Staříci, za který získal svého čtvrtého Českého lva. To, že se herec jakékoli mediální pozornosti spíše vyhýbá, dvojnásob platí o jeho rodině. Přesto se zdá, že spolu všichni dobře vycházejí.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje šťastná hvězda

Váš oblíbený časopis Moje šťastná hvězda dostal novější kabátek! Můžete se těšit na nové rubriky, ještě více žhavých kauz, které hýbou českým showbyznysem, dojemné osudy filmových legend i pikantní lásky slavných. To vše už v tomto čísle!

Komentáře

...