Díky Rexovi ještě žiju

Měla to být obvyklá večerní procházka se psem. Během okamžiku se však změnila v horor a boj o holý život.

Bylo už skoro k půlnoci, když jsem vypnula televizi. „Tak Rexíku, jdeme se ještě vyčůrat.“ Rex seskočil z gauče, kde si se mnou hověl a začal radostně pobíhat ode dveří ke mně a zpátky. „Já vím, už máš naspěch.

Také vás může zajímat ...

Dneska to bylo dlouhé. Ale ten film byl moc napínavý.“ Rex to chápal a počkal, až si obuju boty a přes lehké šaty přehodím svetr.

Sama uprostřed noci

Vyšla jsem před dům. Bylo krásně teplo. Rex vyrazil jak splašený a zmizel někde ve tmě. Věděla jsem, že se nikam nezaběhne. A tak jsem se vydala pustou ulicí podél domovního bloku. Jak ty bezy krásně kvetou pomyslela jsem si ještě, když jsem ucítila pevné sevření na krku.

Nějaká chlupatá tlapa mě za něj zezadu chytla, nemohla jsem ani vykřiknout. A pomalu ani dýchat. Zcela mě ochromila hrůza.

Šlo mi o život

Chlap mě zatáhl mezi bezy a povalil na zem. Bylo jasné, o co mu jde. Ale protože se zřejmě bál, že budu křičet, držel mě tak pod krkem, že mě vytrvale dusil. On mě zabije! Vyděsilo mě to a snažila jsem se bránit.

Měl ale velkou sílu, klekl mi na ruku. Projela mnou šílená bolest. Asi mi ji zlomil. Pak jsem pravděpodobně na chvíli omdlela.

Můj pes záchranář

K životu mě probral řev toho chlapa. Řval a nadával a jeho stisk povolil. Co se to děje. Už jsem ale uslyšela i zlostné vrčení. To je přece Rex. Zahryzl se chlapovi do nohy a nehodlal ho pustit.

Ten ječel a nadával jak o život. Chtěla jsem vstát a utéct, ale nešlo to. Byla jsem celá pochroumaná a levá ruka mi bezvládně ležela na trávníku. Zato chlap se pokusil dát na útěk. Jenže Rex mu stále zezadu visel na noze. „Já tě zabiju ty bestie!“ Řval chlap jako pominutý.

Hrdina nás všech

To už se ale začala v oknech domu rozsvěcovat světla. Ven vyběhli dva chlapíci a toho násilníka ještě stačili zadržet. I s Rexem, který ho stále statečně hryzal do nohy. Za chvíli už tu byla i policie a záchranka.

Odvezli mě i s Rexem do nemocnice, kde mi dali zlomenou ruku do sádry. Kromě šoku a opár modřin se mi naštěstí už nic víc nestalo. Můj milovaný pejsem mě včas zachránil. A nejen mě. Ukázalo se totiž, že ten chlap už přepadl přede mnou několik žen a policie úpo něm dlouho pátrala. Tak teď dá ve vězení určitě pokoj.

Alice V. (60), Hradec Králové

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

...