Pokoušet se skoncovat s kouřením a dalšími zlozvyky, jsem považovala za zbytečné. Říkala jsem si, že přece na něco člověk umřít musí! Až úraz mě změnil, i když nedobrovolně.
Dát si pořádně silné kafíčko a k tomu pár cigaret pro mě bylo nad všechny požitky světa. Bez této malé vášně bych si den ani neuměla představit! Dokázala jsem ušetřit na všem, ale na moje cigárka mi nesměl nikdo sáhnout! Nezastavily mě ani zdravotní problémy, které jsem v poslední době pociťovala. Počínající astma, vysoký tlak a taky křeče v lýtkách!
K cigaretkám i pivko
Bylo toho hodně, na jednu ženskou, vlastně ještě ne tak starou, až moc. Moje kamarádka a také kolegyně Petra byla jiného názoru: „Všichni jen mluví o zdravém životním stylu, ale před pár lety to bylo jinak. Vzpomeň si! Jedli jsme bůček a zapíjeli pivkem. Nikdo žádné křeče neměl Ani cholesterol!“ Dala jsem jí za pravdu. O pivíčku mluvila tak nakažlivě, že jsme si pár lahvinek šla okamžitě koupit. Svačinku jsme si zpříjemnila rohlíkem se slaninou, hezky studeným pivkem a cigaretkou. Pravé blaho! „Sousedko,“ ozvalo se z vedlejšího balkónu. „Vy si tady popíjíte a mně, starému známému, nenabídnete?“ Rozesmála jsem se. Soused byl odjakživa veselá kopa. Takový dobrácký hromotluk. Převyšoval mě snad o dobrých půl metru!
Víčko mě trefilo do oka
Vždycky mi dokázal pomoct s kapajícím kohoutkem nebo rozbitou pračkou. A nikdy nic za svoji pomoc nechtěl. Hned jsem mu pokynula, aby ke mně zašel. „Dáme si spolu!“ zavolala jsem a hnala se do ledničky pro další dvě lahve. Pro otvírák jsem se musela vrátit. Zapomněla jsem ho a dostávat se do lahve svým obvyklým způsobem – otvíráním zátky o kovové zábradlí balkónu, se mi před sousedem nechtělo. Co kdybych kus lahve urazila! Jen co soused dosedl na židličku, podala jsem mu otevřenou lahev a chystala se otevřít i tu svoji. „Jau, au, to bolí!“ zakřičela jsme zoufale, upustila lahev a chytila se za oko. Kovové víčko lahve mi vletělo rovnou do oka! To druhé mi začalo okamžitě slzet. Bolest byla nesnesitelná. Soused na nic nečekal, popadl mě do náruče a odnesl do auta.
Stal se ze mě nový člověk
Z pohotovosti jsem putovala rovnou na oční oddělení. Moje oko na tom bylo hůř, než jsem přes všechnu tu bolest čekala. Musela jsem na operaci! Nic příjemného to nebylo, přestože na mě byli všichni moc hodní. „Tak co, nezajdeme na cigárko?“ zeptala se mě kamarádka, když přišla na návštěvu. Jedním okem jsem viděla, jak spiklenecky mrká. Z kabelky jí koukala pivní láhev! Zavrtěla jsem hlavou. Chuť na kouření i konzumaci piva mě jakoby zázrakem přešla. Z ničeho nic jsem dostala chuť na pomeranč! Z nemocnice jsem odešla jako nový člověk. Vzorný nekuřák a abstinent! Sama bych nevěřila, co jeden úraz s člověkem udělá. Ale soused mě navštěvuje i tak. Nosí si pivo s sebou, u mě by dostal jen džus!
Světlana S. (58), Třebíč
