Jak se zpívá v jedné písničce, „nejsou jen ztráty, jsou i nálezy“. A někdy to spolu pěkně souvisí.
Ve svém věku jsem se často vracela vzpomínkami do mládí, i když to bylo už půl století zpátky. Nejvíc ze všeho mě asi mrzelo, že jsem ztratila kontakt na Michala Rauera, svého nejlepšího kamaráda z doby základní školy. Spolu s ním a s dalšími dětmi jsme toho hodně prožili, jenže pak se s rodinou přestěhoval do Prahy a už jsme se neviděli. Přemýšlela jsem, jestli je ještě naživu.
Chtěla jsem vědět, komu patří
Byla jsem už pět let vdovou, manžela mi vzala před časem rakovina. Nezavřela jsem se doma a žila dál aktivním životem. Po celé Ostravě jsem měla hodně známých. Při jedné cestě tramvají jsem si všimla, že pod sedačkou leží mobilní telefon. Stalo se to zastávku před konečnou a nikdo jiný už ve voze nebyl. Chtěla jsem odevzdat nález řidič tramvaje, ale ten mě odbyl, že prý si nebude dělat komplikace. Telefon mi tak zůstal a odnesla jsem ho domů. Rozhodně jsem ale měla v úmyslu vypátrat jeho majitele. Nevěděla jsem jen, jak na to. Pomohla mi dcera, která mě přišla navštívit. Projela seznam kontaktů, které tam byly, a rozhodla, že na jeden zavoláme. Dívala jsem se na displej s ní a jméno Michal Rauer mě přímo udeřilo do očí!
Setkání po letech
Přemluvila jsem dceru, ať zavolá přímo na číslo onoho Michala. A krev se mi nahrnula do hlavy, když jsem pochopila, že je to skutečně můj dávný kamarád. Pomohl nám identifikovat majitele telefonu – jednalo se o jeho synovce. Dozvěděla jsem se, že bydlí v Olomouci. Samozřejmě si na naše společné dětské příhody dobře pamatoval. Slíbil, že při nejbližší příležitosti zavítá do Ostravy a uvidíme se. To se také za dva týdny stalo. Bylo to nádherné setkání plné vzpomínek. Dodnes jsem vděčná Michalovu synovcovi, že mu jeho mobil vypadl v tramvaji. Nebýt toho, asi bych svého kamaráda už nikdy neviděla!
Anna S. (64), Ostrava
