Dlouho jsem u něj neměla šanci

Vždy v červnu přijela do našeho městečka pouť a v sobotu večer se konala ve velkém sále v hospodě pouťová zábava. Přišli úplně všichni. Dodnes si pamatuji, že mi máma pro tu příležitost ušila květované šaty…

Oblékla jsem si je a okouzleně jsem se prohlížela v zrcadle. V růžových šatech s bílými kvítky a mašlí ve vlasech jsem s kamarádkami mířila k hospodě nad řekou. Byla vyzdobená vevnitř i venku. Muzikanti ladili nástroje.

Také vás může zajímat ...

Sedly jsme si s kamarádkami k velikému stolu a objednaly jsme si víno. Sál se rychle zaplňoval, každý si sedal, kde bylo místo. K našemu velkému stolu zamířil místní krasavec Miloš s přítelkyní. Jakoby ve mně něco zavzdychalo.

Miloš se mi odjakživa líbil, jenže on si mě nevšímal. A teď si ještě drze k našemu stolu, kde zbývaly jediné dvě volné židle, přivedl neznámou blondýnu. Zdejší nebyla, nikdo ji neznal.

Komandovala ho

Krásná byla, to bez pochyby, ale když promluvila, zamrazilo vás v zádech. Měla útočný, hluboký hlas generála ve středních letech. Všechny dívky u stolu zatajily dech. Miloš trochu pobledl, když vycítil všeobecnou pozornost.

Chtěl se atraktivní cizinkou pochlubit celému městečku, ale pozvolna se mu to vymykalo z rukou. „Co si dáš, zlato?“ zeptal se jí. „Limonádu,“ štěkla. Když šel kolem číšník, tak na něho Miloš zavolal: „Prosil bych limonádu a pivo.“

V tu chvíli se rozpoutala bouře. „Žádný pivo!“ okřikla ho blondýna. A pokračovala: „Dopadl bys jako strejda. Všechny peníze rozházel za chlast a tvrdnou mu játra. Na pivo zapomeň.“ Pak se podívala na číšníka a poručila: „Dvě limonády.“ Miloš zčervenal jako vlčí mák a všichni u stolu zmlkli.

Dělala mu scény

Večer pokračoval. Zatímco já s kamarádkami jsme si pouťovou zábavu užívaly, Miloš s blondýnou byli napružení jako struny u kytary. Hlídala si ho jako oko v hlavě a každou chvíli mu dělala scény.

Připadalo mi, že to jeho Jana, jak se dívka jmenovala, už vážně přehání. Pokud se s ní chtěl Miloš pochlubit, nepovedlo se mu to. Ani tancovat s ním nešla.

Naštvaně odešla

Po pár hodinách nám to s holkami nedalo. Milovaly jsme humor, a tak jsme Milošovi objednaly velký rum. Když ho před něj obsluhující s úsměvem postavil, Jana se rozječela jako siréna: „To jsme si neobjednali.

Miloši, ihned ten rum vrať!“ Umíte si představit ty salvy smíchu v celém sálu. Miloš ale rum nevrátil, naopak, rychle ho do sebe obrátil. To už jeho blondýna nevydržela. Zaječela na něj a pak naštvaně vyběhla ze sálu. Nezapomněla přitom silně prásknout dveřmi.

Společný tanec

Miloš vypadal jako opařený. „Poděkuj bohu, že je pryč,“ řekly jsme s holkami málem všechny najednou. On ale přesto nepůsobil šťastně. Objednal si pivo a zůstal sedět u stolu, zatímco ostatní se rozutekli na taneční parket.

„Nešel bys tancovat?“ špitla jsem. Zrovna hráli pomalou písničku. Miloš přikývl a vzal mě do náruče. Tančili jsme spolu skoro hodinu. Když mě držel kolem ramen, uvědomila jsem si, jak moc ho mám ráda…

Dítě a svatba

Když zábava skončila, doprovodil mě Miloš domů. Měla jsem pocit, že ho zajímám. A nemýlila jsem se. Začali jsme spolu chodit a já pár měsíců nato otěhotněla. Někteří lidé v městečku měli hloupé řeči, nám s Milošem to ale bylo jedno.

Měli jsme jeden druhého a milovali jsme se. Když se nám narodil syn Pavlík, vzali jsme se. Rok nato jsem přivedla na svět ještě dceru Amálku. Byli jsme krásná a šťastná rodina. Občas jsem si říkala, kde je konec blondýně Janě, protože nebýt jí, nejspíš bychom se s Milošem dohromady nedali…

Hana P. (63), Brno

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

...