Na naši radost ze života má vliv i naše zdraví. Ono to ale možná často platí i naopak.
Rozváděla jsem se celkem s optimistickou náladou. Ke zjištění, že spolu opravdu nemůžeme být, jsme s manželem došli společně. Nedělali jsme z toho drama. Náš jediný sen byl už skoro dospělý, studoval vysokou školu a žil v Praze na koleji. O majetek jsme se nehádali. A já jsem se těšila, že dostanu od života ve čtyřiačtyřiceti letech další šanci prožít něco hezkého.
Musela jsem jít k doktorce
Byla jsem vždy hodně společenská. Protože jsem se živila jako účetní na volné noze, mluvila jsem často s lidmi. Říkala jsem si, že bych třeba nějakého potenciálního partnera mohla najít mezi novými klienty. Půl roku po rozvodu do mého osudu ale zasáhly nepříjemné problémy. Týkaly se zdraví. Nešlo o nic, co by mě ohrožovalo na životě, bylo to ale velmi nepříjemné. Jednalo se o kožní vyrážku, která nešla odstranit. Začalo to nenápadně. Jednoho dne jsem si v zrcadle v koupelně všimla, že mám nad hrudníkem červené flíčky. Nikdy předtím jsem problémy s pokožkou neměla. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Nejprve jsem nad vyrážkou tedy mávla rukou a řekla si, že co přišlo, musí i odejít. Bohužel jsem se mýlila. Červené flíčky se nejenže neztrácely, ale naopak rozrůstaly, a také začaly svědit, takže jsem si ta místa musela často škrábat. Po týdnu jsem se rozhodla jít k lékaři. Paní doktorka prohlásila, že je to možná alergická reakce na nějaký prací prášek. Dala mi nějaké masti a doporučila, abych prací prášek vyměnila. Poctivě jsem si flíčky mazala a změnila jsem i značku prostředku na praní. Nepomohlo to. Stav mé pokožky se stále zhoršoval!
Bála jsem se, že zůstanu sama!
Začalo to být opravdu nepříjemné. Dokud jsem mohla vyrážku ukrývat pod halenkou nebo tričkem, ještě jsem se necítila hloupě. Nyní se mi ale rozlezla i po krku a to už bylo vidět. Dospělo to až k tomu, že jsem omezovala osobní setkání s klienty a co nejvíce věcí vyřizovala přes internet. Vyrážky si pochopitelně všimli moji blízcí a známí. Kamarádkám jsem řekla to, co tvrdila doktorka: že se jedná o alergickou reakci. Pořád jsem ještě doufala, že se moje pokožka dá brzy do pořádku, ale už jsem začala mít pochybnosti a následně i lehké deprese. Na to, že bych si s touto „ozdobou“ na krku mohla hledat nějakého přítele, jsem mohla absolutně zapomenout. Trápilo mě to. Stávala jsem se čím dál tím víc uzavřenější. Střídala jsem způsoby léčby, zašla jsem i za jedním léčitelem, ale nic nepomáhalo. Děsilo mě, že bych s těmito zdravotními problémy měla prožít zbytek života. Trvalo to už více než rok a já se bála, že kvůli tomu zůstanu už napořád sama!
Muž, který mi pomohl
Víc než z očí do očí jsem si teď povídala s lidmi na internetu. V jedné chatovací místnosti jsem se svěřila rozvedenému muži, staršímu o deset let. Jmenoval se Daniel a líbil se mi jeho přístup k životu, veselý, optimistický – ačkoliv ho rovněž trápilo zdraví. Na rozdíl ode mě měl už několik let špatně pohyblivou ruku, což ho také společensky i pracovně omezilo. Bydlel sice padesát kilometrů daleko, ale po několika měsících komunikace mě přesvědčil, abych se za ním vypravila. Naštěstí to bylo v zimě, takže jsem si mohla svůj nešťastný krk omotat šálou a neuvádět tak sebe a okolí do rozpaků. Setkání s Danielem mě vytrhlo z mé uzavřenosti a dodalo mi sílu. Dnes už vím, že se na mé vyrážce mohla podílet i psychika. S Danielem se dál pravidelně setkávám a je z toho hezký vztah, i když spolu zatím nebydlíme. A vyrážka pomalu začala ustupovat, každý týden o kousíček, z čehož mám obrovskou radost!
Vlasta K. (47), Prostějov
