Do Austrálie se Lenka Kořínková vrátila po emigraci dvakrát, ale pochopila, že tam nepatří!

Ačkoliv jí Holky z porcelánu proslavily, myslí si, že jí zničily kariéru!

Život Lenky Kořínkové (64) by určitě stál za zfilmování. Jeho hrdinka by asi nebyla celou dobu za kladnou, ale rozhodně se nechá ocenit, že si stále šla svojí vlastní cestou, i když to někdy bolelo!

Rodačka z Opavy měla v dětství problémy se stravováním. Odmítala jíst a tak si na ni vymýšleli nejrůznější triky. Ty fungovaly a malá Lenka Kořínková (64) nabírala kila navíc. Samozřejmě, že taková skutečnost žádné dívce na sebevědomí nepřidá.

Také vás může zajímat ...

Řešila to tak, jak to dívky často bohužel řeší – bulimií. Snědla všechno, co jí vnutili, ale následoval odchod na toaletu, kde se potravy zbavila stejnou cestou, kterou jí přijala. Stát se štíhlou blondýnkou se jí ale nikdy nepodařilo, postupně se ale se svojí postavou smířila.

V povídce z televizních Bakalářů.

Ukazovat poprsí jí nikdo nenutil

Lenka odešla do Prahy a absolvovala tam konzervatoř. Neměla tak úplně jasno, jestli bude herečkou nebo zpěvačkou, proto se věnovala obojímu. V tomto směru jí nejlépe vyhovovalo krátké angažmá v Semaforu, ještě během studia.

Poté současně hrála ve filmech i zpívala se skupinou Petra Hanniga (74). Slavnou se stala ještě na konzervatoři, když si zahrála v hudební komedii Holky z porcelánu. Přestože diváci z řad pamětníků tento snímek stále milují, pro Lenku se stal spíš prokletím.

Dodnes se domnívá, že jí Holky z porcelánu zničily kariéru, protože jí zaškatulkoval do rolí mladých prsatých naivek. „Zafixovalo mě to do určitého pruhu a v tom pruhu už jsem musela jet,“ konstatovala.

Ostatně k celé své filmové kariéře se vyjádřila dost pohrdavě: „ Bylo to podivné období, které mě většinou nebavilo a neoslovovalo. Dělala jsem to čistě jako práci a docela u toho trpěla. Role, do nichž jsem byla obsazována, mě nebavily.“

Neměla ale problém s tím, aby předvedla před kamerou své ženské přednosti. O scénách, ve kterých se odhalila, prohlásila: „Nikdo mě do nich nenutil. Prostě se mě zeptali a já na to přistoupila. Nemám v sobě vypěstovaný stud.“

S druhým manželem se postupně odcizili.

Sedm let u protinožců

Začátkem 80. let dospěla Lenka k zásadnímu rozhodnutí. Byla tehdy provdaná za hudebníka Karla Klusáka a společně si naplánovali emigraci. Vybrali si tu nejvzdálenější zemi, která přicházela v úvahu: Austrálii. Sedm let, které tam následně herečka a zpěvačka prožila, nepatřilo zrovna k těm nejúspěšnějším; ona si na to ale nikdy nestěžovala.

Nejprve se zdálo, že by si mohla vydělávat zpíváním. To se ale neosvědčilo a Lenka si musela hledat běžná zaměstnání. Pracovala mimo jiné i jako pokladní v obchodě. V jednom rozhovoru se za tím obdobím ohlížela: „O svém životě v Austrálii si tu a tam přečtu, že jsem skončila u kasy v supermarketu.

Pokud někdo připustí, že jsem tam hrála na klávesy a zpívala v hudební formaci, jeho verze zní, že jsem se živila hraním po barech a restauracích, aby to vyznělo co nejúpadkověji.

Ač jsem mnohokrát ochotně vyprávěla, jaký můj život v Sydney skutečně byl a že jsem neseděla doma a nečekala, kdo se o mě postará, některá média to často překroutila k obrazu svému.“

V seriálu Plechová kavalerie.

Knížky jí přinesly dočasnou svobodu

Po návratu z Austrálie se Lenka pokoušela navázat na svoji předchozí hereckou kariéru. Příležitosti, které dostávala, ji ale neuspokojovaly. „Když mi nabízeli role, které byly podobné tomu, co jsem dělala v 70. letech, postavy stejně blonďaté, prsaté a blbé, začala jsem říkat ne s tím, že si myslím, že mám na víc,“ řekla jasně.

„A nejspíš došlo k nedorozumění – někteří režiséři si moje odmítání vyložili tak, že nechci hrát. Ale tohle já nikdy nevyslovila. Film miluji, ale jsem schopna hrát pouze věci, které mě baví a zajímají.“ Po návratu do vlasti následovalo zklamání v osobním životě – s manželem se Lenka rozvedla.

Z Austrálie si ale přivezla poznatky o správném stravování a ty dokázala úspěšně zpeněžit. Napsala několik knih, které se staly bestsellerem. Prodala celkem neuvěřitelných tři čtvrtě milionu výtisků. „Na to údobí nikdy nezapomenu. Absolutní svoboda!“ libovala si.

Umožnilo jí to mimo jiné ještě dvakrát navštívit Austrálii. „Vrátila jsem se tam v roce 1997 na půl roku a v roce 2002 na rok,“ vzpomínala. „Díky knihám jsem měla dost peněz na to, abych tam mohla půl roku jen tak žít a nepracovat. Jen utrácet, a tím Australanům aspoň částečně splatit to, že mi kdysi dali „náhradní“ domov.“

Při poslední návštěvě ale pochopila, že pokud je v Sydney uprchlíkem, tamní společnost jí nikdy nepustí dál než do jisté úrovně. Napořád by zůstala jenom cizinkou.

„Tehdy jsem si uvědomila, že si chci svůj profesní život formovat samostatně a nebudu závislá na libovůli jiných. Vrátila jsem se do Prahy a začala stavět svou novou profesi. Výuku angličtiny,“ uvedla Lenka.

Petr Hannig ji pomáhal hudebně.

Nebylo to třicet, prý jen pět

S alkoholem měla Lenka problémy hlavně v 90. letech. Pitím řešila své deprese z rozvodu. Její závislost se dramaticky zhoršovala. Ocitla se v psychiatrické léčebně v Bohnicích a vypadalo to, že bude možná i zbavena svéprávnosti. Po týdenním pobytu odešla na reverz. Vyléčená ale rozhodně nebyla.

Podle momentální životní situace se vždy k alkoholu vracela. Jistě na to mělo vliv i její druhé manželství, s fotografem Davidem L.Holasem, který byl o sedmnáct let mladší. Ten jí doprovázel při jejích návratech do Austrálie a podílel se i na knížkách, které Lenka vydávala. Současně jí ale byl často nevěrný a postupně se navzájem začali odcizovat.

Ačkoliv si bývalá herečka vydělala na svých knihách o dietách slušné peníze, je záhadou, kam zmizely. „Vyrojila se spousta nesmyslů, například, že jsem knihami vydělala třicet milionů. Větší nesmysl jsem v životě neslyšela,“ tvrdila v jednom rozhovoru.

V realitě to prý bylo milionů pět, což ale stejně nevysvětluje, proč se později Lenka dostala do dluhů. Víc než svojí tvorbou nebo výkony pak budila pozornost různými excesy.

Na Holky z porcelánu ,moc ráda nevzpomíná.

Cítí se jako otloukací panák!

Pověstná byla scéna, kdy bulvární fotografové otiskli fotografii Lenky, jak je za bílého dne opilá na veřejnosti. Ona to bere tak, že se jí novináři snaží dělat naschvály. „Když mě před lety nachytali opilou v příkopu, vyfotili mě a zveřejňují to dodnes, mnohdy s přídavkem „vyléčená alkoholička“,“ řekla.

„Pochopila jsem, že si ze mě potřebovali udělat otloukacího panáka a hromosvod svých komplexů.“ To, že pila, ovšem nepopírala, naopak se k tomu i hlásila. Alkohol byl pro ni lékem na deprese. „Někdo bere prášky, já jsem se rozhodla pro alkohol,“ konstatovala. A lékaři jí prý potvrdili, že ve skutečnosti není alkoholičkou, ale jen „pijankou“.

Lenka sama sebe dobře zná. „Jsem komplikovaná a přecitlivělá,“ přiznala. „Když je to v plusu, je všechno báječné. Horší je, když jsem dole.“ Na dno padla několikrát, dokonce si kvůli dluhům jeden čas musela nechat zapsat trvalé bydliště na obecním úřadě. Vždycky se ale nějakým způsobem zase vyškrábala nahoru.

Na jedno si ale stěžovat nemůže: na to, že by její životní příběh nebyl zajímavý!

Po emigraci změnila názory na lidi.

Nejradši by na muže z pódia křičela!

Ačkoliv Lenka přiznala, že se studem nemá problémy, stejně jí v mládí uráželo, když muži neustále koukali na její ženské vnady. „Chlapi mi koukali na prsa a říkali, že jsem roztomilá a já jsem na ně chtěla křičet, že mám i mozek v hlavě,“ uvedla.

Snažila se tomu zabránit třeba tak, že nosila co nejširší šaty, aby její postava zůstala skrytá. Nemohla si ale bohužel dovolit při svých vystoupeních zakřičet na chlapy v publiku, aby raději poslouchali, co zpívá.

Proč ztratila k Česku vztah?

V několika rozhovorech Lenka konstatovala, že ztratila k Česku vztah. Nelíbí se jí zdejší zvláštní povahový rys společnosti, vysmívat se někomu, komu je právě zle a trpí. „Byly chvíle, kdy se mnou lidé jednali, jako kdybych snad měla lepru nebo jako s čarodějnicí za inkvizice,“ postěžovala si.

„Česko k tomuhle inkvizitorskému postoji silně inklinuje. Když se ale tohle myšlení stane brzdou ve vnímání talentu a schopností, jak se v mém případě ze strany některých lidí bohužel stalo, je to škoda.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...