Do republiky se Pavel Landovský pokoušel vrátit i tím, že přeplaval řeku Dunaj!

S rakouským pasem mohl jezdit do Maďarska, ale i tam číhali estébáci!

Herec Pavel Landovský v pořadu ČST " Co týden dal "

Málokterý český umělec měl tak dramatický a zajímavý život jako skvělý herec a současně rebel Pavel Landovský (+78). Prožil drsný konec války, pak ho šikanoval režim a nakonec ho vyhnali do ciziny!

Bouřlivák a provokatér Pavel Landovský (+78) měl předky, kteří odešli v 80. letech 19. století do Ruska. Odtamtud se jeho dědeček vrátil v roce 1921. Hercův otec byl inženýrem, zatímco maminka pocházela z rodiny nadlesního. Díky svým předkům uměl Pavel už jako malý mluvit rusky, což se v době protektorátu zrovna dvakrát moc nehodilo.

Také vás může zajímat ...

Do školy chodil v Německém Brodu (dnešní Havlíčkův Brod), ale moc se neučilo, protože často bylo bombardování. Na konci války mu bylo deset let a z té doby měl intenzivní vzpomínky. Nikdy neměl jasno v tom, jestli nezabil člověka. Díky své ruštině se totiž skamarádil se sovětským kulometčíkem, klukem jen o tři roky starším než on. „V kulometným hnízdě v takovým kusu lesíka, Vlkovsko se jmenoval, mi kluk povídá: Postrelaj – a pak vyběhlo z lesa patnáct kluků z Hitlerjugend … Co já vím, možná jsem někoho trefil,“ vzpomínal v jednom rozhovoru.

Vlasta Fabiánová

Kradl uhlí a pašoval jehly!

Protože jeho otec byl před válkou členem agrární strany, bylo po roce 1948 jasné, že Pavel nebude moci studovat to, co by chtěl. Střední škola byla tabu. Šel se tedy učit nástrojařem. „O tom, že bych dělal v životě něco jiného, jsem si vůbec nedovolil přemýšlet,“ konstatoval. Když se v 50. letech situace trochu uvolnila, mohl jako „dělnický kádr“ nastoupit na průmyslovku.

Tam ale dlouho nevydržel, narodila se mu totiž dcera. Bylo mu tehdy devatenáct, partnerce, kterou si vzal, o rok méně. Zanedlouho se ovšem rozvedli, když Pavel nastoupil na vojnu. V jeho životě to zdaleka nebyl poslední rozvod. V té době prožíval různá dobrodružství za hranou zákona: od nelegální těžby uhlí přes pašování jehel do pletacích strojů přes hranice do Německa.

Nejvíc ho to táhlo k hraní, ale tam musel začínat doslova z ničeho. Na vytouženou DAMU neměl šanci se dostat. Pokusil se o to celkem čtyřikrát. Herečka Vlasta Fabiánová (+78), která byla členkou přijímací komise, mu soukromě řekla, že s jeho kádrovým profilem nebude mít nikdy šanci. Doporučila mu ale, aby hrál, pokud má možnost.

Pavel se tím řídil a tak jsme naštěstí nepřišli o jednoho svérázného umělce.

Zatýkali ho skoro každý den!

Pavla Landovského pojilo dlouholeté přátelství s budoucím prezidentem Václavem Havlem (+75). Zamlada spolu uháněli ženy. „Měli jsme takovou symbiózu,“ prohlašoval Pavel. „Já byl slavný a průbojný a on říkával, že se na mě nalepí a v nočních podnicích má pak dveře otevřené.“ Landovský a ženy, to bylo opravdu věčné téma, s žádnou dlouhodobě nevydržel.

Jeden z citátů, které se mu připisují, zní: „V mládí bych se zamiloval i do dámského kola!“ Ve společenském životě byl herec brutálně upřímný, i když ho to nakonec stálo kariéru. Kvůli tomu, že se nebál nahlas říkat nepohodlné názory, se pravidelně dostával do konfliktu s vládnoucím režimem, tím spíš, když se po roce 1969 v rámci normalizace přitvrdilo.

Ze slavného Činoherního klubu ho v roce 1975 vyhodili. Poté, co vznikla Charta 77, nátlak na Pavla ještě přitvrdil. „Jeden čas jsem byl zatýkaný skoro každý den,“ vzpomínal. Estébáci ho přemlouvali, aby dobrovolně opustil republiku. „Řekli mi, že se mám vystěhovat, načež jsem jim odpověděl protiotázkou, jestli je nenapadlo, aby se vystěhovali oni. Nikam se mi nechtělo.

Byl jsem občanem ČR a měl jsem tu rodinu a děti,“ líčil.

Pak ale přišla nabídka, která se neodmítá: stáž ve vídeňském Burgtheateru.

Vaclav Havel byl jeho kamarád

Agent plavec v akci

Při přejezdu hranic na něho mířili vojáci se samopaly a Pavlovi došlo, že už se zpátky asi nepodívá. „Dodnes slyším, jak mi ten voják na hranici říká: ´Rychle opusťte naši republiku. ‘ A já na to: ,To je vaše republika?

To bych do vás neřek.‘ Prohlíželi mě shora zdola a pak za mnou na hranicích zavřeli závoru, jenže to železné oko, jímž mě projížděli, si jeden z těch pohraničníků zapomněl na zadní sedačce mého auta, a tak jsem se musel kousek vracet, protože nejsem zloděj. A pak jsem definitivně odjel do neznáma.“ Stát mu zrušil československé občanství a Pavel tak zůstal v Rakousku.

Ačkoliv neuměl dokonale německy, musel se v Rakousku život jako herec. Vyřešilo se to častými rolemi cizinců i dodatečnou výukou jazyka. Do své rodné země se pokoušel vrátit, třeba i tak, že přeplaval Dunaj. Proud byl ovšem silný a tak v plavkách vylezl až na maďarské straně. „Tam je strašnej proud, to je vo držku. Já jsem byl agent-plavec,“ mluvil o tom po letech s nadsázkou.

S rakouským pasem se do Maďarska dostával, ale i tam ho režim pronásledoval.

„Jednou jsem dopadl v hotelu celou bandu estébáků, jak se mi hrabali ve věcech, opisovali věci a fotili,“ prozradil.

Vojnu si kdysi prodloužil

Po roce 1989 se vrátil do vlasti. Podle svých slov prý dokonce dostal od Václava Havla nabídku stát se prezidentem. To odmítl, i když to nejspíš bylo míněno s nadsázkou. Vrátil se i na filmová plátna a vytvořil jednu ze svých nejslavnějších rolí: majora Halušku, zvaného Terazky ve zpracování Černých baronů.

„Když za mnou tenkrát přišel režisér Zdeněk Syrový, říkal jsem si, že když mi dobře nezaplatí, točit nebudu. A víte, co mi na to řekl? Že to tedy taky točit nebude. No, a na to jsem řekl, že to teda točit budu, protože tím byla laťka posazená vysoko a zároveň jsme se tak domluvili i na stylu humoru,“ vzpomínal. Využil přitom i své vojenské zkušenosti – v uniformě kdysi musel i nasluhovat.

„Z mužského totiž udělá chlapa jedině to, když je donucený dělat něco, co vůbec nechce. Pak teprve pozná, co je to život, má nadhled a může být i vtipný,“ zhodnotil svá léta v zeleném. V posledních letech před smrtí už působil Pavel Landovský jako člověk, který je otrávený z vývoje společnosti a často říkal, že si přeje zemřít.

Opustil nás v říjnu 2014, na své chalupě, v den, kdy se vrátil z nemocnice.

Než ho zradilo srdce, stačil si ještě před zapnutou televizí vykouřit poslední cigaretu.

Tátu vídal jeho syn pravidelně jednou za rok!

Svého tátu si hercův syn Jakub Landovský (42) příliš neužil. S matkou žil v Jevanech u Prahy a otce vídal jednou ročně v Maďarsku v lázních – poté, co Pavel získal rakouský pas. Pamatuje si například, jak ho maďarská policie držela na služebně, aby mu mohli tajní prohledat pokoj a jak jim otec utekl. „To se mi samozřejmě jako malému klukovi líbilo a byl jsem na něj pyšný,“ konstatoval Jakub.

„Vnímal jsem ho jako tátu, který mi doma chyběl.

Měl knír, vojenskou košili, mluvil nahlas a nikoho se nebál.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...