Říká se, že dvakrát do téže řeky nevstoupíš. Vstoupila jsem tam dobrovolně a věřila, že to dobře dopadne. Realita byla tvrdá.

Péťa mě pevně svírá ruku. Vím, že by se nejraději schoulil v mé náruči a pořádně se vyplakal. Ale on chce být za chlapa, co přece nikdy nebrečí. Chce být mým rytířem, který mě ochrání. Tak jako mnohokrát. Přitom teprve nedávno mu bylo deset let. Moje poslední a pozdní dítě. On jediný je tady dnes v krematoriu se mnou. Ostatní moje dospělé děti nepřišly. Neviděly důvod, proč jít tátovi na pohřeb. Oni ho totiž už dávno za svého otce nepovažovali.

Bláznivá láska

Do Marka jsem se zamilovala, když mi bylo osmnáct. Těsně před maturitou. Potkali jsme se v hospodě, kde jsem „probírala“ maturitní témata se spolužáky. Byl vtipný zábavný a hned mě upoutal. Začali jsme spolu chodit. Byl hezký, charismatický, ale jedno jsem už tehdy přehlídla – moc rád se napil. Jenže tehdy jsme byli mladí a kdo kolem nás nepil. Neznala jsem žádného abstinenta ve svém okolí. Pil každý, já také. Jenže hranice mezi občasnou opičkou a alkoholismem je velmi tenká. To jsem ale netušila.

Naše první svatba

Brzy po maturitě jsem otěhotněla. Byla jsem mladá, rodiče si zoufali, nechápali, kam tak spěchám. Ale já byla stále ještě do Marka úplně blázen. A tak jsme se vzali. Svatba to byla docela velká a veselá. Měli jsme tehdy hodně kamarádů. Pak se narodil Mareček. Já zůstala na mateřské a Marek vydělával peníze. Dokázal se o naši malou rodinu docela dobře postarat. A já ho obdivovala.

Chtěla jsem mezi lidi

I když jsem svého syna milovala, byla jsem příliš mladá matka a být s ním jen tak zavřená doma, jsem zvládala velmi těžce. Chtěla jsem mezi kamarády, do společnosti. Tu si užíval jen Marek. Občas a nakonec stále častěji šel totiž rovnou z práce někam posedět s kámoši. Domů ale nosil peníze a také mi s malým pomáhal, chápala jsem, že se chce také bavit. Nakonec jsme se dohodli, že syna dáme do jeslí a já půjdu pracovat. Jenže jsem zjistila, že jsem znovu těhotná.

Už jsem to nevydržela

Zůstala jsem na mateřské s Marečkem a Jituškou. Jenže to už se manžel chodil domů jen vyspat. Někdy přišel opilý, že sotva stál na nohou. Křičel na celý dům, se vším mlátil, padal na nábytek, porážel židle. Vzbudil děti, ty začaly plakat. To ho rozčílilo a řval na mě. Pak většinou nanás zvonili sousedi. Nedalo se to dlouho vydržet. Podala jsem žádost o rozvod.

Co bude dál

Po rozvodu se manžel odstěhoval k nějaké holce, se kterou čekal dítě. Zmizel z mého života na celé dva roky. Jediné, co dělal, platil alimenty, na ty nezapomínal. Ale o mě a děti se nestaral. Až jednou jsme se zase potkali zcela náhodně na ulici. A jiskra znovu přeskočila. Než jsem se vůbec stačila nad celou situací zamyslet, Marek opět bydlel u nás. Byli jsme zase kompletní rodina. A já byla těhotná! Moji rodiče si zoufali, kamarádky mě přemlouvaly, ať nedělá podruhé tu samou chybu. Jenže my se s Markem milovali a nedalo se tomu nijak zabránit.

Druhá svatba

Vzali jsme se tedy podruhé. Svatba už nebyla tak bujará, jako ta první. Naopak byla velice komorní, protože mnoho lidí kolem nás s naším rozhodnutím nesouhlasilo. Bylo mi už čtyřiatřicet a narodila se mi krásná dcera Květuška. Zase jsem byla na mateřské. Ale tentokrát jsem si ji chtěla užívat. Už jsem netoužila po společenském životě. O to víc jsem chtěla skutečný a krásný rodinný život. Ten se ale nekonal.

Vše se opakovalo

Ačkoliv mi Marek tvrdil, že už nepije, nebyla to pravda. Sice zpočátku, po narození Květy, se opravdu snažil. Byl s námi doma, pomáhal, hrál si s dětmi. Pak ale zase občas a nakonec stále častěji trávit čas po barech s kamarády a také kamarádkami. S jednou takovou nás nakonec opustil. Oznámil mi to jen tak mezi řečí jednoho dne. Řekl, že se zamiloval a odchází. Rozvedli jsme se. Květě byl rok a půl.

Je to tu zase

Uběhlo šest let. Mareček a Jituška už dospěli a odešli z domu. Když jsem jednou šla s Květou ze školy, čekal před naším domem Marek. Jen jsem ho uviděla, byla jsem zase jak omámená. Jako bych zapomněla na všechno, co nám udělala, jak se choval, jak je nezodpovědný a bezohledný. Ukázal mi ale papír z léčebny, kde absolvoval protialkoholní léčbu. Chtěl všechno napravit a být dobrým tátou alespoň pro naši nejmladší dceru.

A bylo to do třetice

Když jsem ve čtyřiačtyřiceti znovu otěhotněla, řekli jsme si s Markem, že se opět vezmeme. Oba jsme se tomu museli smát, okolí nás považovalo za blázny. Přesto jsme měli svatbu. Jen my dva a dva svědci. Pak přišel na svět Péťa. Z mého staronového manžela se stal nadšený otec. Cítila jsem, že jsme konečně oba dospěli. Že jsme moudřejší, klidnější, vyrovnanější. Bylo to krásných pět let. Pět let opravdového rodinného života, pět let plných velké lásky.

Zlí pokušitelé

Marek nastoupil do nové práce a bohužel tam našel kamarády, kteří se rádi bavili. Vyléčený alkoholik, který se již několik let nenapil snadno podlehl. Nejhorší bylo, že začal být v opilosti agresivní, což dříve nebývalo. Uhodil mě jednou, dvakrát. Už jsem neměla sílu se rozvádět. Vše ukončila nečekaná tragédie. Můj trojnásobný manžel spadl jednou v noci zcela opilý pod náklaďák. Byl namístě mrtvý. Přiznávám, cítím určitou úlevu, ale také strašlivý smutek.

Květa P. (54), jižní Čechy