Dokáže ho mučit a trápit i v soukromí? Neskončí v Ordinaci?

Už nemají energie na rozdávání, dávají jim zabrat náročná představení, ale i jejich daleké výlety do světa. Manželský pár připouští, že už nemají sil nazbyt.

S postupujícími léty se ukazuje, že drahé výlety do celého světa našeho nejbohatšího hereckého páru, Zlaty Adamovské (60) a Petra Štěpánka (71) jsou pro oba dva už nejen vysilující, ale také prověřují jejich nervy a trpělivost. Jak dlouho to vydrží?

Také vás může zajímat ...

Sama Zlata Adamovská (60) o sobě říká „Možná tak nepůsobím, ale já musím pořád něco dělat, pořád mě to žene. Ráno velmi brzy vstávám a musím něco dělat.“ Aha, takže skřivan. V každém případě jen tak neposedí. Vždy chtěla zažívat něco nového, celý život nasávala, vědomosti, zážitky. Ona nejezdí se svým manželem Petrem Štěpánkem (71) po světě, aby se jen tak válela na pláži. Odpočívá aktivně.

„Jsem hyperaktivní a pak musím někde odpočívat a já si odpočinu právě tím cestováním. Je to pro mě povznášející, že se o sebe musím postarat. Asi jsem dobrodruh.“ Kdybychom měli vyjmenovat, kde už spolu byli, nestačil by celý časopis, to spíš, kde nebyli. Nejlíp je jim tam, kde mají dobré vínko, nejraději červené.

Čili Toskánsko a jižní Francie, tam jsou jako doma.

Ze stanu rovnou do luxusních hotelů

Dnes už si mohou s Petrem dovolit luxusnější dopravu i ubytování, ale nebylo to tak vždycky. „Taky byly ty doby, když jsme spali ve spacáku v autě. Teď už si zamluvím raději lepší hotel, už si to můžu dovolit a taky už mám svůj věk. Ale jedu tam, kde to vůbec neznám.

Je to pro nás fakt osvobozující.“ Zlata naráží na to, že k povinnostem známého herce podle ní samozřejmě patří podepisovat se fanouškům a fotit se s nimi. „Vůbec s tím nemám problém. Nestraním se lidem. Je to tak, že ta profese obnáší to, že jste známý, a ukažte mi herce, který nechce být známý, je to součást toho herectví.

Neodmítám to, nezlobím se, patří to k tomu.“ Ale člověk si i od té slávy rád odpočine.

Užívá si mučení

Možná to souvisí i s tím, že Zlata je rozená nezdolná optimistka. Říká, že úsměv je zadarmo. Fakt je, že se usmívá skoro neustále. Tedy v soukromí. Na jevišti dokáže být pořádně ostrá, až z ní jde strach. To, co předvádí na jevišti v roli strašlivé Annie v Kingově hře Misery, to je docela silná káva. Svému partnerovi tam láme nohy a drsně ho mučí.

Dokonce i psychiatr, který se na ni byl v divadle podívat, uznal, že by ji nerozeznal od pravé paranoidní psychopatky. Málem ji nechal odvézt do Bohnic.

A to tím jejím mučeným partnerem byl její skutečný manžel Petr!

Doma se nosí na rukou?

„Je to možná jedna z mých nejlepších rolí. Já si to strašně užívám a netušila jsem, jak moc mě to bude bavit,“ říká Zlata ke své zlé postavě. V reálném životě byste ji nechtěli takovou potkat. „Radši to hraju s ortézou, protože je to takový záhul, že nechci riskovat znovu natažené úpony svalů.“ Ve hře jsou pro diváky připravená překvapení, aby se lekali hrůzou.

Má to nějakou výhodu, že s ní hraje její manžel? „Má, protože my na sebe hezky herecky slyšíme. Navzájem se hlídáme.

Říkáme si – tady to řekni jinak, nechoď tam tak rychle, tady mi vyhov.“

Herce nikdy nechtěla

Přitom herce za manžela nikdy nechtěla. Většinou jí herci připadali do sebe zahledění, jak všechno prožívají. Možná, že kdyby už neměla odžito, ani Petr by ji nezaujal. „Někdo nahoře to musel vidět a postrčit nás k sobě.“ říká Zlata. Seznámili se v nekonečném seriálu, v Ordinaci v růžové zahradě. Autoři tehdy vymysleli novou postavu a sháněli, kdo by ji mohl hrát.

Zlata v té době už byla protřelá doktorka Běla, a naštěstí díky svým zkušenostem přece jen mohla do vývoje postav mluvit. Četla v té době rozhovor s Petrem v nějakém časopise a říkala si „hele, ten by se na toho docenta hodil.“ Zkusila oslovit produkci, vyšlo to a po čtyřech letech společného hraní zjistili, že je jim spolu dobře.

Ale nebyla to láska na první pohled.

Co se nedá naučit?

Na rozdíl od Petra, který je ze slavné herecké rodiny Štěpánků, Zlata nikde v genech herectví neměla. Musela se všechno naučit. Navíc nebyla z Prahy, dojížděla i do školy z nedalekých Klecan, kde byl tatínek cukrářem. Každé ráno musela už v šest stát na stanici autobusu. Kdyby tak tehdy tušila, co ji čeká za dřinu, že dlouho nebude mít žádné prázdniny, žádné soboty a neděle.

Už na škole, v sedmnácti letech si ji vytáhli na první inscenaci, Petřička, s Ladislavem Peškem (†79) a paní Jaroslavou Adamovou (†87), rovnou do hlavní role. Také s Ivanem Luťanským (†30), který pro ni byl vzorem nespoutanosti a volnosti. Venkovská holka všechno vstřebávala. Všechno ji zajímalo, jak se nasazují objektivy do kamery, jak se snímá zvuk.

„Filmové herectví, to se sami nenaučíte, musíte pochopit že kamera je vaším partnerem!“

Nejradši by už seděl jen na chaloupce

To Petr byl sígr. Divadlo z hloubi duše nesnášel, protože tam musel pořád být. Všechny slavné hry, Furianty, Lucerny viděl padesátkrát. Nejradši byli s bráchou Martinem Štěpánkem (†63) na chalupě na Šumavě, v Horní Vltavici. Martin býval hodně nemocný, a aby nabral síly, musel být hodně v přírodě. Chodívali tady spolu i do školy do jednotřídky.

Šumavská chalupa byla původně fara a tak byla vrácena církvi. Petr si pak se svojí druhou ženou, režisérkou televizních pohádek, Vlastou Janečkovou (†77) koupili chalupu na Kokořínsku. To je taková soustava domečků, trošku to připomíná lokomotivu. Tady je Petrovo království. Má to sem hodinu cesty a tady je vášnivým nimrodem.

I když on spíš než střílení zvěře miluje tu jejich mysliveckou mluvu, troubení a uniformy a nablýskané zbraně. Zlata i Petr jsou děti socialismu, kdy si každý chalupář musel dělat všechno sám. Ovládají desítky řemesel. Dnes tedy spíš umí řemeslníky ohlídat.

„Ale přesvědčit zedníka, že rohy z roku 1920 nemůžou být rovné, ale zakulacené, to je docela dřina.“ Zlata sem sice ráda jezdí, ale chalupář není. Ona miluje Prahu, má to z dětství, byl to její sen, bydlet v Praze. A pak, oba jsou cestovatelé. „Všude dobře, tak co doma.“ To je její heslo.

Zkrátka musí někam vyjet, aby se jí stýskalo po domově a těšila se na návrat.

Docházejí jim už síly?

Oba jsou v životní fázi, kdy ještě mají síly, mají možnosti a mohou si vybírat. Zlata říká „Já jsem tryskomyš, hodně toho stihnu, ale už mi ubývá energie. Nechci promarnit ani den, ani spánek po obědě, nechci čučet na televizi, kde nic nedávají. Měla bych zpomalit, ale bude mě to trápit.“ Kdo ví, jak to bude s Ordinací? Možná, že ji seriál Slunečná převálcuje.

Možná bude i Slunečná II a možná i III… Jedna věc je jistá. Diváků Ordinace nyní kvůli Slunečné ubývá, takže se možná doktorské seriály divákům omrzí a nebude na honoráře. Tvůrci už mají teď zamotanou hlavu, co teď vymýšlet v Ordinaci dál. Jedno je ale jisté. Pediatrička doktorka Páleníková s docentem Valšíkem se v létě rozjedou do světa, někam, kde ještě nebyli na některou ze svých cest.

A kde je hledat?

Určitě u sklenky dobrého červeného vína.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...