Ačkoliv jsem astrologii dost dobře rozuměla, projevilo se u mě bohužel přísloví, že kovářova kobyla chodí bosa. Udělala jsem zkrátka velkou chybu!
Bavilo mě zkoumat horoskopy a dost dlouho jsem se tomu věnovala. Zaměřila jsem se samozřejmě na své známé a blízké - a pochopitelně také na sebe. Přesto jsem neposlechla jasné varování, které mi můj horoskop pro jeden den dával.
Svůj horoskop jsem sledovala
Nikdy jsem nedělala astrologii profesionálně. Bavila jsem se o ní jen s lidmi, kteří jí také věřili. Naučila jsem se toho hodně o planetách, o vztazích mezi nimi a o tom, kdy jsou k čemu dobré dispozice. Získala jsem postupně i pár dobrých kamarádek se stejnými zájmy. Dokonale jsem znala svůj horoskop a snažila jsem se podle něho pravidelně řídit.
Nebyla jsem takovou fanatičkou, abych si dělala nějaké podrobné denní nebo týdenní plány. Pokud jsem se ale ocitla na nějaké důležité životní křižovatce, podívala jsem se, jak mi v ten den přejí hvězdy. Občas jsem nějaká rozhodnutí odložila a později zjistila, že se mi to vyplatilo.
Dodnes si proto lámu hlavu nad tím, jak jsem mohla udělat takovou velkou chybu. Vím, že jsem měla být trpělivější, ale v daném případě šly bohužel astrologické znalosti a vědomosti stranou.
Hrozilo mi nebezpečí
Řadu let jsem pracovala na místě, které mi tak úplně nesedělo. Zaměstnání ode mě vyžadovalo spoustu časového nasazení. Proto jsem uvítala, když se objevila možnost mít stejné peníze za dost klidnější práci. V souvislosti s přechodem na nové pracoviště jsem se ale dostala do časového stresu.
Měla jsem od rozvodu ve své péči malou chatu v zahrádkářské kolonii, kam už jsem skoro nejezdila. Rozhodla jsem se jí prodat, ale předtím bylo zapotřebí jí vyklidit a odvézt si věci, které bych mohla ještě potřebovat. Měla jsem na to dva víkendy. Jeden z nich padnul, když jsem musela jet za synem do vzdáleného města, kde žil.
Zůstal tedy poslední možný termín, ve kterém jsem v klidu mohla chatku vyklidit. Víceméně automaticky jsem se podívala, co na ten den říkají hvězdy. Moc mě to nepotěšilo. Ukazovaly přímo, že mi na cestách hrozí nebezpečí. Zarazilo mě to a nevěděla jsem, co mám dělat.
Poslechnout, co mi radí horoskop a odložit vyklizení chatky na neurčito? Nebo to risknout? Rozhodla jsem se pro tu druhou možnost a odůvodnila si ji tím, že je to prostě poslední termín!
Změnilo mi to život
Měla jsem stále ještě dostatek času své rozhodnutí změnit. Během týdne jsem to také několikrát udělala. Vnímala jsem dokonce, jak se mě snaží varovat i vnitřní hlas. V onu sobotu, kdy jsem na chatku chtěla jet, se navíc dalo do prudkého deště.
Jako by nestačila všechna ta znamení, která jsem od osudu dostávala, stejně jsem sedla do auta a rozjela se k zahrádkářské kolonii na druhém konci Prahy. Po cestě přestalo pršet, ale vozovka byla mokrá. Právě to bylo příčinou, proč jsem nedaleko od chatky dostala s autem smyk. Ztratila jsem vládu nad vozem a ocitla se mimo silnici.
Hlavou mi blesklo, že to špatně skončí. Bohužel to tak bylo. Auto, které vrazilo do stromu, bylo na odpis. Já jsem byla zraněná, naštěstí ale při vědomí, takže jsem si zavolala záchrannou službu. Až v sanitce jsem omdlela. Poslední myšlenkou, na kterou si pamatuji, bylo, že jsem měla poslechnout varování hvězd! V nemocnici jsem strávila tři týdny.
Havárie mi změnila život. Najednou jsem byla bez auta, i když bylo pojištěné. Nestačila jsem vyklidit chatku a tím pádem nedošlo k jejímu prodeji. A na tom jiném, výhodném pracovním místě na mě pochopitelně nečekali. To všechno mě hrozně moc mrzelo.
Největším ponížením ale bylo vědomí, že jsem se mohla řídit podle svého horoskopu - a neudělala jsem to! Jako astroložka jsem tedy zklamala. Od sledování planet a jejich tranzitů mě to ale neodradilo, jen už se žádnému varování nesnažím vyhýbat!
Romana N., (56), Praha
