Dvojice jako z módního časopisu

Jestlipak víte, proč si půvabná Andrea Bartošková oblékla na promenádu po červeném koberci na MFF v Karlových Varech v roce 2016 krásné bílé šaty? Chtěla tím dát najevo, že slaví významné výročí, čtyřicet let trvání manželství neboli rubínovou svatbu.

A když už to byla rubínová svatba, slušelo se ženu obdarovat rubínovým šperkem. Ostatně Andrea prozradila, že jí šperky zásadně kupuje manžel. Možná jste nevěděli, že idol snad všech žen se narodil v Děčíně, kam jeho otec, tehdy na nucených pracích v Německu, utekl před bombardováním Drážďan.

Také vás může zajímat ...

Rodina pak žila krátký čas i v Kutné Hoře, ale Jiří Bartoška o sobě vždy hrdě prohlašuje, že je Pardubičan, protože tam se pak rodiče usadili. Budoucí slavný herec tu chodil do školy i na fotbal.

Jako dítě chtěl být řidičem, případně kominíkem, později, po absolvování pardubického gymnázia, zatoužil studovat výtvarnou výchovu, ale na příslušnou vysokou školu nebyl přijat.

Také ne každý ví, že Jiří Bartoška rok učil výtvarnou výchovu v Domě pionýrů a mládeže v Pardubicích. A dodnes prý rád kreslí. Okouzlující hlas Jenže v jeho knize osudu nebylo psáno, že se stane malířem.

Údajně se mu stále líbilo povolání řidiče dejme tomu samotného ministra, protože by nosil oblek, ale spíš jen nevěděl, co se sebou. A tak, jak tomu tehdy bývalo, musel nastoupit na vojnu.

Náhodné setkání s herečkou Janou Švandovou (71), kterou znal z pardubického gymnázia a která v té době už studovala Janáčkovu akademii múzických umění, rozhodlo o Bartoškově budoucnosti.

Zkoušky na JAMU skládal ještě ve vojenském stejnokroji, byl přijat, a k jeho příchodu na vysokou školu se váže úsměvná historka. Ve zkušební komisi, před kterou se mladičký Jiří Bartoška snažil dokazovat, že je pro školu tím pravým, byla Vlasta Fialová (†68).

Když ho pak potkala na školních chodbách už jako studenta, řekla mu udiveně: „Ale vy mluvíte pořád stejně.“ Nechápal. Vysvětlila mu: „No my jsme mysleli, že tehdy při zkoušce jste byl nachlazen, jinak bychom vás nepřijali.

“ Hercův okouzlující hlas, který se komisi jevil jako důsledek nachlazení, se časem stal pro Jiřího Bartošku charakteristický. Zrežírováno osudem A jak se vlastně Andrea s Jiřím seznámili? Nutno přiznat, že ani na elegantním večírku, ani v divadle, ba ani v biografu, ale – na ulici.

Přitom v té době rodiče dcerám v nebezpečném věku říkali: „Ne aby ses seznamovala někde na ulici, to se nesluší. Kdyby se tě nějaký hulvát pokusil na ulici oslovit, v žádném případě si ho nevšímej.

“ Ovšem mladého Jiřího Bartošku bylo těžké ignorovat. Kráčel po brněnských ulicích s kamarádem Bolkem Polívkou (69). Před nimi si vykračovaly dvě půvabné dívky, jedna si oblékla kanárkově žluté šortky, druhá červené, kratičké.

Šortky byly s kšandami. Mladíci nedokázali z krásných slečen spustit oči, obě byly majitelkami výstavních nohou. Jmenovaly se Andrea a Stanislava a žádná z nich tehdy netušila, že časem změní příjmení na: Bartošková a Polívková.

Mládenci sebrali veškerou odvahu a dívky oslovili. Jiří s Andreou hned věděli, že tohle bude asi vážné. Po studiích se přestěhovali do Prahy, svatba se konala v roce 1976, narodila se jim dcera Kateřina (41) a syn Janek (32).

„Jak říkají Brňáci, jsme grilovaní od roku 1976,“ podotýká k tomu často herec s neodmyslitelným silným brněnským přízvukem. Tančila v kroji Ale pověstný hercův smysl pro humor je příčinou toho, že se rozšířila úplně jiná historka, popisující seznámení s nastávající manželkou.

Bartoška si vymyslel příběh, v němž se tatínek s maminkou seznámili na mírové slavnosti v Líšni, kde maminka tančila – v kroji. A děti tatínka dodnes s úsměvem ujišťují, že tomu věří. Mnozí by chtěli prozradit recept na dlouholeté spokojené manželství, ale Jiří Bartoška podle svých slov žádný recept nemá, nic takového prý neexistuje.

Jistou důležitou roli však přičítá faktu, že Andrea také, stejně jako on, žije svou profesí, ve které je úspěšná. Andrea Bartošková má profesi poměrně nezvyklou, je archeoložka, s herectvím a světem celebrit nemá nic společného, a to byla pro vzájemný vztah zřejmě pozitivní skutečnost.

Spolu s Andreinou velkorysostí, manžela totiž v ničem neomezovala, to umělci zpravidla velice těžce nesou. A tak je charismatický herec a ředitel Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech i po tolika desítkách let zamilován do své ženy, jako by jí bylo osmnáct.

Když se na veřejnosti objeví s tmavovlasou Andreou, které odjakživa láskyplně říká Adélka, mají oči jen jeden pro druhého. Tito dva si jsou zkrátka souzeni. Bez ní bych nežil „Rodina pro mě znamená hlavně zázemí.

Kdybych ji neměl, asi bych byl už dávno mrtvý,“ svěřil se herec, jenž zazářil v komediích Líbáš jako ďábel a Líbáš jako Bůh. „Když moje žena Adélka odjela na celé léto kopat, tak jsem si vždy říkal: Proboha, ať už se konečně vrátí, nebo umřu!“ dodává elegán, pro něhož je rodina opravdu důležitá.

O tom, že Bartoškovi jsou nerozlučnou dvojicí, svědčí i fakt, že se po tolika letech společného soužití i mimo záběry kamer a fotoaparátů vodí za ruce, vyměňují si něžnosti a Jiří se ke své ženě chová jako ten největší džentlmen.

Obdivuhodné. Bartoška vždycky říkával, že základem vzkvétajícího vztahu je tolerance a úcta k druhému. A že vůbec nejhezčí je spolu zestárnout. Avšak ani této téměř až čítankové dvojici se rány osudu nevyhýbají.

To se ukázalo jednou na podzim, když lékaři Jiřímu Bartoškovi diagnostikovali nebezpečnou rakovinu lymfatických uzlin v mezihrudí. Ostatně jeho způsob života nebyl nikdy ukázkový, sám přiznával, že necvičí, je vášnivým kuřákem, stravuje se nepravidelně a k alkoholu má až znepokojivě kladný vztah.

Nejtěžší role A tak se herec chtě nechtě musel utkat s nejtěžší rolí, kterou mu přidělil sám život. Zachoval se jako chlap. Podle informací z jeho okolí poslouchal lékaře na slovo, zároveň si však dokázal z nemoci dělat legraci, což každý neumí.

Léčil se pomocí chemoterapie, pak nastoupilo ozařování. Mezitím – v předjaří 2015 – se objevil na předávání Českých lvů. Na konci jara testy ukázaly, že léčba byla úspěšná a nemoc odezněla překvapivě rychle.

V létě na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech to už byl zase on. Lehce zarostlý, s úsměvem na rtech a, bohužel, s nezbytnou cigaretou, protože tohoto zlozvyku se zbavit nedokázal. V závěrečné řeči, kterou pronášel coby ředitel festivalu, poděkoval lékařům v motolské nemocnici a poklekl na znamení úcty k nim.

Jeho sympatická manželka byla na festivalu po jeho boku, jako každý rok. Ostatně po jeho boku stála i po celou dobu manželova náročného uzdravování. A tak to má být. .

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...