Eva Olmerová – Ničil ji komunismus, muži i alkohol

Čekej tiše, Čajová růže, Jdou léta, jdou. Pamětníkům se krásné písničky a nádherný hlas jistě vybaví.

Ne-domov. Tak říkala domovu, když byla malá. Z toho až mrazí. Jako holčička chodila na klavír, ale rodiče ji v tom nijak zvlášť nepodporovali. Rozvedli se a Eva, což není zrovna typické, vyrůstala u otce, který se oženil s podstatně mladší ženou. Dívence připadalo, že jsou na ni otec s macechou nepřiměřeně přísní. Výjimečný talent se nedal zapřít.

Také vás může zajímat ...

Zpívala od šestnácti let, ale tajně, doma se to nesměli dovědět. Po kom zdělila talent? Po tatínkovi zřejmě ne, byl živnostník vyrábějící oděvní doplňky pro nejlepší pražské salony. Říká se, že po dědečkovi z matčiny strany, který byl vynikající zpěvák, ale i bohém a bouřlivák. Vnučka zdědila obojí.

Útočiště v pubertě nalezla ve víkendových výletech s přáteli do trampských osad za Prahou okolo Medníku a také samozřejmě ve zpěvu. Poprvé tajně vystoupila na nedělním odpoledním čaji s kapelou Arnošta Kavky (†77) v kavárně Jednota a od této chvíle se z ní stala výhradně zpěvačka. Gymnázium nedostudovala, čímž tatínkovi radost neudělala. Místo toho zářila v Semaforu.

Bohužel už takhle mladá začala koketovat s alkoholem.

Čekej tiše

Protože dědeček a strýc žili v Anglii, musela čelit obtěžování ze strany státní bezpečnosti. Spolupráci odmítla. Ve čtyřiadvaceti byla vězněna čtrnáct měsíců, dala totiž dotěrnému estébákovi facku. S prací to neměla jednoduché. „Zavařil“ jí v prvé straně strýc-hrdina, který za války létal s britskými RAF. Jeden čas měla zakázáno zpívat v Praze.

Když sem v roce 1968 zavítala Ella Fitzgerald (†78), přála si, aby ji Eva doprovázela na jejím turné v zahraničí. Pragokoncert to zakázal, stejně jako znemožnil všechny příležitosti, které Eva v cizině měla. A že jich bylo! Pozvánky na koncerty se jen hrnuly, zpěvačka však nesměla překročit hranici rodné země.

Kdyby žila mimo komunistickou zónu, mohla se stát hvězdou mezinárodních rozměrů. Tohle depresivní pomyšlení jen nahrávalo její zálibě v alkoholu. Pila tak, že to bylo devastující. Nezapomenutelný hit Čekej tiše, který pro ni napsal Jiří Grossman (†30), pomohl dokonce natolik, že se Eva směla vrátit do Semaforu, odkud ji vyhodili na základě pilné práce tajné policie.

Jiří Grossman byl takový Evin guru. Když pak ale v roce 1970 zemřel, nebylo pro ni v Semaforu opět místo.

Respektive nebylo člověka, který by se o ni obětavě staral.

Další skvrna

Vdala se třikrát, a žádné spokojené svazky to nebyly. Poprvé se vdala, když jí a jejímu kamarádovi ze sousedství bylo osmnáct. Nic se pak ovšem nezměnilo, stejně bydleli každý zvlášť u rodičů a po třech letech se v tichosti rozvedli. Evin v pořadí druhý manžel po čtyřech měsících společného života Evě prý odnesl a prodal všechno, co v bytě našel, a utekl do ciziny.

Dlužno podotknout, že fakt, že je její manžel emigrant, ubohé zpěvačce neprospěl. Měla tak rázem další kádrovou skvrnu. Zpívat sice mohla, ale do televize nebo rozhlasu její písničky nesměly. Takový ortel ovšem pro zpěvačku znamená prakticky konec, jako by nebyla. Začala ničit sebe i skomírající kariéru. Předcházela ji pověst problémové a nezodpovědné umělkyně.

Bez alkoholu nebyla schopna odzpívat celý koncert. Stálé angažmá se jí tak nikdo neodvážil nabídnout.

A kdyby i nabídl, stejně by o ně přičiněním horlivých estébáků záhy přišla, jak dobře věděla.

Jako námořník

„Nikdy nestála jsem o muže,“ zpívala v Suchého a Šlitrově Blues samotářky. „Už se nechci vdát.“ V osmatřiceti se ale vdala potřetí, manžel byl o čtrnáct let mladší, v dejvické přízemní garsonce spolu vydrželi rok. Pak už nabyl její děsivý sebevražedný koníček obřích rozměrů. Alkohol se stal jejím prokletím už proto, že kvůli špatně fungujícím ledvinám neměla vůbec pít.

K tomu se přidala i závislost na fenmetrazinu, který polykala ve velkém množství. Poslední léta života strávila v nemocnicích, ze kterých ale pravidelně utíkala. Na otázky, co jí je, odpovídala Olmerová s humorem jí vlastním: „Stěhovala jsem skříň a ztvrdla mi játra.“ Kdo ji dobře znal, vzpomíná, že když se cítila spokojená, nepila tolik. Jenže většinou se spokojená necítila.

Když byla nešťastná, pila jako námořník. Šedesátých narozenin se nedožila, zemřela v létě 1993 na cirhózu jater. A to se rozumí, že kvůli stěhování skříně to nebylo.

.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...