Geniální komička dokázala proměnit trest ve výhodu

Vynikající herečka Iva Janžurová (79) patří k těm lidem, kteří se ještě během svého života stali legendou. Její fanoušci si myslí, že o ní vědí už téměř vše. My jsme ale vypátrali spoustu podrobností, o kterých diváci zřejmě neměli ani tušení.

Legendární přezdívku zdědila po mamince

Také vás může zajímat ...

Zjistili jsme například, kde se vzala roztomilá přezdívka Janžurka, kterou jsme si zvykli tuto výjimečnou herečku nazývat. Sama Iva totiž už před lety prozradila, že tak titulovali sousedi už její maminku. Možná i proto se nezlobí, když ji tak lidé oslovují.

Pro divadlo se rozhodla až v prosinci Málokdo dnes také ví, že na počátku její umělecké kariéry byla v roce 1959 recitační soutěž Wolkerův Prostějov. Iva v ní tehdy s přehledem zvítězila, což noviny později okomentovaly uznalou větou: „Její přednes nebyl ani zdaleka z nejoslnivějších, bez kazu, ale byl napojen z pramene, v němž je skryta mocná síla.“

Na otázku, zda chce být herečkou, odpověděla tehdy sotva osmnáctiletá dívka: „Vlastně až v prosinci jsem se rozhodla pro divadlo. Nevím, zda uspěju, ale strašně se mi chce dát tomu všechny síly.“ Jak se už brzy ukázalo, Janžurová na splnění svého snu tvrdě pracovala.

A to i přesto, že jí doma tvrdili, že je na herečku příliš ošklivá. Ona ale právě díky svému nespornému talentu dokázala vypadat jako okouzlující dáma i jako potrhlá tetička. To podle toho, jakou zrovna dostala roli.

Na počátku byl Kočár do Vídně

Vždyť už legendární režisér Jiří Krejčík (†95) tvrdil, že má v obličeji třicetkrát víc mimických svalů než obyčejní lidé. A co víc, všechny dokázala použít, ať už při ztvárnění komických, nebo charakterních rolí. Připomeňte si proto s námi ty nejznámější filmy, v kterých naše Janžurka během své dosavadní kariéry zazářila.

Už na počátku šedesátých let se objevila hned v několika snímcích, které stojí za zmínku. Namátkou můžeme jmenovat například komedii Hledá se táta nebo historický muzikál Noc na Karlštejně.

Skutečným počátkem její herecké kariéry byl ale úchvatný snímek Kočár do Vídně, který měl premiéru v roce 1966. Rok 1969 pak byl ve znamení premiéry legendární komedie Světáci. Brzy tak bylo jasné, že je Janžurka i vynikající komička, která dokáže rozesmát diváky všech věkových kategorií.

Tehdejší mocní jí nedokázali odpustit

Jistě i proto ji v roce 1970 obsadil režisér Oldřich Lipský (†62) do své bláznivé komedie Čtyři vraždy stačí, drahoušku. V následujících letech se Janžurová objevovala převážně v komediích a veselohrách. A co je poněkud překvapivé, mohl za to tehdejší vládnoucí režim.

Mocní totiž nedokázali, a jistě ani nechtěli, Ivě odpustit, že v roce 1968 vítala společně se zpěvačkou Martou Kubišovou (77) Alexandra Dubčeka (†70) a že si zahrála v okupačním dílu seriálu Píseň pro Rudolfa III.

Brzy tak přišel trest, který měl herečku odříznout od jejích obdivovatelů. Jenže na rozdíl od jiných umělců Iva sice nedostala absolutní zákaz činnosti, ale nadále mohla účinkovat jen v zábavných televizních estrádách a v komediích.

Soudruzi, kteří toto rozhodnutí vydali, neměli ani tušení, jak silnou zbraň tím dali Janžurce do ruky. Geniální herečka nechala naplno vyniknout svůj komediální talent a diváci ji milovali. Zahrála si téměř ve všech veselohrách sedmdesátých a osmdesátých let.

Velkou popularitu jí přinesla hlavně role v seriálu Nemocnice na kraji města. I proto je poněkud úsměvné, že Janžurová o roli Huňkové vlastně vůbec nestála. Vynikající herečka tak byla v osmdesátých letech doslova na roztrhání a jiné to nebylo ani později. V posledních letech například Doktoři z Počátků a Ohnivý kuře.

U soudu na sebe museli házet špínu

Je téměř k neuvěření, že při takovém zápřahu Janžurová hrála ještě divadlo, ale hlavně se celá ta léta naplno věnovala své milované rodině. A to i přesto, že ji jedna dávná kratičká zkušenost navždy vyléčila z touhy po stavu manželském.

Zatímco její manželství s kameramanem Janem Eisnerem (85) trvalo pouze několik měsíců, následný rozvod se táhl mnohem déle. Ti dva totiž velmi brzy přišli na to, že se k sobě zkrátka nehodí. V klidu se na všem dohodli a s ničím neměl být velký problém.

Zapomněli však na úředního šimla, který jim celou situaci velmi ztěžoval. Iva a Jan tak museli u soudu tvrdit, že se nesnášejí a házet na sebe špínu, jen aby je co nejdříve rozvedli. Právě tehdy se Janžurová definitivně rozhodla, že něco podobného už nechce nikdy znovu zažít.

Nechtěla si ho vzít

Přesto Janžurová na lásku nezanevřela. Právě když procházela komplikovaným rozvodem, tak si uvědomila, jaký má poklad ve svém blízkém příteli a kamarádovi, herci a divadelním režisérovi Stanislavu Remundovi (†84).

Ten ji během tohoto těžkého období utěšoval tak dokonale, že spolu začali žít a během několika málo let se jim narodily dvě dcery, Theodora (45) a Sabina (46) Remundovy. I když herečka později tvrdila, že ji Stanislav sbalil na prsten s briliantem, byla to nejspíš jen úsměvná nadsázka.

Vždyť sama později přiznala, že to byl také jediný šperk, který od svého partnera kdy dostala.

Chodili k sobě na zálety

„On byl pěkný skrblík. Tolik let jsem toužila po náušnicích s brilianty, ale nikdy jsem je nedostala,“ svěřila se naoko zoufale novinářům. Přestože šťastné partnerství Ivy a Stanislava trvalo více než čtyři desítky let, nikdy si na úřadě neřekli své „ano“.

„Iva je nejlepší ženská mého života,“ říkával Remunda a dodával, že kdyby mu někdy kývla na sňatek, tak by se ženil hned. Také Iva byla vedle Stanislava většinou šťastná. „Mně se podařilo najít muže, kterého si můžu vážit,“ chválila vždy svého partnera.

A přirovnávala ho k velkému domu s mnoha komnatami, ve kterém začala bydlet a zároveň objevovat jeho pěkná skrytá tajemství.

Byl jí nevěrný?

Ale také občas dodávala, že ne vždy byl Slávek tím poslušným, věrným a ideálním mužem, jakého by si zasloužila. Dokonce mu prý několikrát zabalila kufry a jednou rozmontovala postel a přenesla ji do jiného pokoje.

Mělo to být poslední varování před vystěhováním. I když se tehdy, jako už tolikrát předtím, usmířili, postel zůstala tam, kam ji Janžurová přemístila. Zjistili totiž, že jim oddělené ložnice vyhovují, a od té doby k sobě v noci chodili na zálety.

Bohužel, právě zálety byly zřejmě slabým místem oblíbeného režiséra. „Ivu dříve zlobil svým sukničkářstvím,“ tvrdily později kolegové z divadla. Jedna z hereček dokonce dodávala, že to měl být právě Stanislav, kdo se nechtěl vázat.

„Byl to pěknej chlap a o ty bývá zájem, co vám mám k tomu víc říct,“ prohlásila později Remundova dávná spolužačka z DAMU, herečka Jiřina Jirásková (†81). Až na tyto občasné neshody bylo dlouholeté partnerství naplněno láskou a úctou.

Z jeho smrti se nemohla vzpamatovat

I proto Iva velice těžce nesla, že Stanislav v posledních letech svého života rychle chřadl. Mrtvice, kterou prodělal v roce 2009, už dílo zkázy jen dokonala. Když Stanislav Remunda vydechl 21. května 2012 naposledy, zhroutil se Ivě doslova celý svět.

„Nikdy jsme se nevzali, ale zcela oprávněně říkám můj muž, protože mi byl oddán a byl to opravdu muž,“ svěřila se herečka se slzami v očích.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje šťastná hvězda

Váš oblíbený časopis Moje šťastná hvězda dostal novější kabátek! Můžete se těšit na nové rubriky, ještě více žhavých kauz, které hýbou českým showbyznysem, dojemné osudy filmových legend i pikantní lásky slavných. To vše už v tomto čísle!

Komentáře

...