Do důchodu sice máme ještě deset let, ale už se kvůli němu hádáme. Muž se rozhodl, že ho strávíme na samotě u lesa. Já chci zůstat blízko kultury, doktorů a obchodů.
S manželem jsme se dali dohromady před pěti lety.Já mám dva dospělé syny, on dceru. Jak moji kluci, tak jeho dcera vzali v pohodě, že si rodiče našli nového partnera. Když kluci dospěli, rozhodli jsme se, že byt vyměním za dva menší. Jeden pro mě a druhý pro kluky.Nakonec jsem ale po mé svatbě oba byty přepsala na syny a přestěhovala se k novému manželovi. Žijeme v malé garsonce, je to minibyt a poslední dobou nám je čím dál víc těsný. Je nejvyšší čas, abychom naše společné bydlení vyřešili.A to je problém! Já jsem vyloženě městský člověk, vyhovuje mi, že mám po ruce obchody, mohu vyrazit kdykoliv za kulturou, večer se zdržet a neřešit, že mi ujel poslední autobus. Přírodu mám ráda, ani práce kolem domu a na zahradě se nebojím.Svým způsobem mě uklidňuje, ale nemohla bych ji dělat denně. A v tom je právě velký rozpor mezi námi. Já prostě chci zůstat ve městě. Koupit byt o dvou pokojích s hezkou kuchyní. Ale manžel to vidí jinak. Zamiloval se do chalupy na samotě u lesa, daleko od lidí.Do nejbližší vesnice je to dva kilometry.
Nechci to nechat času
Pořád mi líčí, jak nám tam bude dobře. Jak nás nebude nikdo otravovat. Když mu oponuji, že je ta samota až moc velká, od autobusu tak mi řekne, že máme přece auto.To sice ano, ale jednou ho řídit přestaneme, až budeme hodně staří. Navíc starost o tak velký dům a zahradu nás v důchodu bude zmáhat. Na to mi řekne, že máme tři děti a určitě nám budou pomáhat. Jednou budou šťastné, že mají kam s rodinami jezdit.Jenže jak znám svoje kluky, mají úplně jiné představy o životě. Neříkám, že by nám nebyli ochotní pomoci, ale aby se to stalo pravidlem, že každý víkend přijedou „makat“ na chalupu? To ne! Přítel neslyší ani na to, že široko daleko nejsou žádné obchody, ani lékaři.On se prostě teď cítí plný sil, ten dům vidí jako velkou výzvu a nepřemýšlí o tom, co bude za patnáct let. Už si nevím rady. Poslední dobou se pořád jen hádáme, jsou to naprosto zbytečné střety a já se jen bojím, aby to jednou nepřerostlo v takovou averzi, která by vedla k našemu rozvodu.Lidé se už totiž rozvedli kvůli větším hloupostem…
Dana (54), Ústí nad Orlicí.
