Jako dítě si prožila spartánskou výchovu, svou životní lásku si nevzala a děti nikdy neměla. Přesto se dívá na život optimisticky. Zalíbení našla ve své zahrádce a v buddhismu.
Herecký talent zdědila po rodičích, kteří byli vášnivými divadelníky. Odmalička ráda zpívala, tancovala a recitovala, a tak jí tatínek v jejích čtrnácti letech dohodil roli družičky v Jiráskově Lucerně, kterou nacvičoval v místním divadle olomoucký divadelní spolek Mrštík. Mohlo by se zdát, že dětství Hanky Maciuchové muselo být ideální, plné lásky a porozumění. Jenže herečka na ně vzpomíná spíše jako na tvrdou školu života. Tatínek byl velmi přísný, pro ránu nešel daleko, protože neměl velkou trpělivost s dětmi.
Měl spoustu koníčků, takže se nezdržoval vysvětlováním. Všechno řešil rovnou ranou. A dokonce i hodné a laskavé mamince jednou ruply nervy. „Ta mi střelila jen jedinkrát, když mi moje sestřička Sofie vypadla z kočárku a spadla na betonovou podlahu našeho dvorku,“ prozradila herečka, která se musela o sebe a o dva roky mladšího bratra starat už od svých čtyř let. Maminka je nechala samotné chodit do školičky, což bylo přes křižovatku. A později přibyla ještě sestra. Její rodiče byli velice zaneprázdněni a ve svém volnu se věnovali ochotnickému divadlu.
Zasáhla náhoda
Své první roky prožívala Hanička ve Štemberku, ve čtyřech letech se s rodiči přestěhovala do Olomouce. Tam hrávala v ochotnickém divadelním souboru. I když byla považována za talentovanou, ve skutečnosti o herectví neuvažovala. Na gymnáziu koketovala s myšlenkou studovat medicínu nebo angličtinu. Zasáhl osud. Spolužačka jela na zkoušky na DAMU a ona, jelikož měla docela rozsáhlý repertoár, se rozhodla, že pojede s ní. A jak už ta náhoda bývá vrtkavá, Hana ty zkoušky udělala, kamarádka ne.
Vinohradská scéna
Ještě než odmaturovala, točila na Slovensku svůj první film Organ. Již za studií na DAMU pohostinsky vystupovala na scéně Divadla Za branou, kde později získala stálé angažmá. V roce 1971 se Hana Maciuchová stala členkou Divadla na Vinohradech, kde zůstala čtyřicet let. Na této scéně vytvořila řadu krásných rolí komediálního i dramatického žánru. Brzy se stala jednou z nejoblíbenějších českých hereček. Díky seriálu Ulice, ve kterém hrála učitelku Miriam Hejlovou, se stala dokonce nejpopulárnější ženou televize Nova.
A to navzdory faktu, že ta role neměla být původně vůbec velká a že se Maciuchová rozhodla seriál Ulice po pěti letech opustit. I když se Maciuchové dařilo v divadle, její spolupráce s filmem byla během sedmdesátých let jen sporadická, na filmovém plátně se objevila zřídka, například v okupačním dramatu ... a pozdravuji vlaštovky. Mnohem více jí byla nakloněna televize, zejména pohádky a seriály. Děti několika generací ji znají jako Anče z Krkonošských pohádek. „Jsou to pohádky pro pamětníky.
První várku jsme točili v roce 1974. Dětem se to líbilo. V roce 1978 jsme proto udělali pokračování. To, že jsou stále na programu, je naše profesionální satisfakce. To, že tak dlouho vydržely, je naše radost,“ říká herečka a dodává, že největší zásluhu na tom měla režisérka Věra Jordánová (92). „Když jsme hráli, chodila po place se stopkami a potom říkala: Bohužel, je to dlouhé. Každý díl byl pouze patnáctiminutový a musel se odehrát bystře.“ Nejčastěji se Maciuchová objevovala v seriálech. Většinou měla v rolích sympatický charakter, ať už to byla Vlastička z Chalupářů nebo Olina v Ženě za pultem. Po odvysílání tohoto seriálu dostávala Hanka jednu nabídku k sňatku za druhou. Výrazně negativní postavu si ale zahrála v Nemocnici na kraji města, kde ztvárnila žárlivostí posedlou manželku doktora Blažeje.
Její životní lásky
Hanka Maciuchová o sobě sama řekla, že ji vždycky přitahovali muži výrazně starší. Už během studií se jí líbil profesor na DAMU, slavný herec Karel Höger (†67). „Naše první setkání proběhlo na hodině. On byl opravdu tak zajímavý, krásný, byl nádherně oblečený. Měl takovou taštičku, kterou hodil na stůl, sundal si klobouk gestem Cyrana a teď se do nás vpil,“ popsala Maciuchová, jak ji o šestatřicet let starší Höger okouzlil. A podobně to bylo s jejím životním partnerem, kterým se stal herec Jiří Adamíra (†67). S tím se potkala při studiu televizní inscenace První radosti.
Velká láska
Byl laskavý, vstřícný a během práce se do sebe zamilovali. Jenže zpočátku neměli na růžích ustláno. „Jiří byl ženatý a já moravská buchta, která si nedovedla představit, že by odvedla muže od rodiny. Navíc jsem byla také zadaná, takže ty peripetie našeho vztahu byly opravdu drastické,“ vyjádřila se herečka. I když svůj boj o velkou lásku nakonec vyhráli, nikdy se jim nenarodilo dítě. Stála za tím vážná nemoc, která Maciuchovou potkala v jejích třiceti pěti letech. Musela tehdy na operaci. Když se po ní probrala, lékaři jí oznámili, že už nikdy nebude mít děti. Jenže tím celá tragédie neskončila. „Z pomyšlení, že nebudu mít děti, jsem najednou dostala silné horečky.
Jako by se mi zapálil mozek. Nebyly tam žádné komplikace, jen mne prostě takhle zničila ta zpráva,“ smutně zavzpomínala herečka. Byl tohle snad důvod, proč Maciuchová několikrát odmítla Adamírovu nabídku k sňatku? „Dnes toho lituju,“ přiznává Hana. V roce 1993 prohrál charismatický herec a její osudový partner Jiří boj s rakovinou páteře. „Adamíra byl celý můj život,“ řekla tehdy Maciuchová. Její zřetelný hlas nás provázel často v různých rozhlasových hrách a pohádkách. Za to získala dvě ceny Neviditelný herec, a to za Šeherazádu z Pohádek tisíce a jedné noci a Dopisy zmizelému.
Více času koníčkům
Často pracuje pro dabing, v 80.letech ji diváci mohli slyšet jako Mariannu ve slavném Sandokanovi. Jejím hlasem k divákům promlouvaly Shirley McLaine (86), Diane Keaton (74) nebo Ingrid Bergman (†67). Jako profesorka na konzervatoři předává své umění mladším generacím. Před několika lety porazila rakovinu, a to ji prý donutilo zpomalit pracovní tempo, více se věnovat svým koníčkům, zejména zahrádce, cestování a také ji velice přitahuje východní filozofie buddhismus. V těchto dnech oslavila tato šarmantní herečka úžasných 75 let, a je stále okouzlující. S jejím pozitivním přístupem k životu bude dělat jistě radost svým fanouškům ještě mnoho dalších let.
