Celý život byla zpěvačka Hana Zagorová (74) závislá na kontaktu s publikem. Poslední měsíce v izolaci jsou pro ni trýznivé. „Nesmíme se tou hnusnou potvorou nechat otrávit,“ říká.
Covid-19 ji nejdřív přikoval na dva týdny do nemocnice a pak jí zhatil vánoční koncert v Lucerně. Přesto se nemoci nepodařilo zpěvačku srazit k zemi. „Jsem ze všeho smutná a pěkně mě to štve. Za ta léta jsem Lucernu zrušila jen jednou, kdy jsem dostala chřipku a nevydala bych ze sebe tón.“
Celý podzim se pilně připravovala. Fanouškům ale vše hodlá nahradit. Doufá, že koncert se uskuteční 6. září, kdy bude slavit 75. narozeniny! „Vánoční koncert nahradím narozeninovým. Slavit s plnou Lucernou pro mě bude ten nejkrásnější dárek!
Štefan Margita (64) je pro ní velkou psychickou oporou.
Trápí je doma už ponorková nemoc?
Jak to zpěvačka snáší, když nemůže několik měsíců vytáhnout paty z domu a je stále jen zavřená doma s manželem Štefanem Margitou (64), s kterým jsou spolu už 28 let? „Člověk asi musí projít všemi fázemi. Nevím, jestli je dobré se jim bránit, stejně na člověka nakonec ten smutek dolehne .“
Nejnešťastnější prý byla na začátku, když neměla práci, pak vzápětí Covidem onemocněla. „Najednou jsem se cítila strašně deprivovaná. Prošla jsem obdobím, kdy mi bylo úzko, a často jsem plakala.“ Časem se pustila do knížek, a všechno bylo trochu lepší.
Kdo jí sebral její čas?
Teď je Hanička Písnička, jak se zpěvačce mezi jejími fanoušky často říká, ve fázi, kdy si přeje, ať už to všechno, proboha, skončí. A snaží se si svůj život zpříjemnit, jak jen to lze.
„Nejhorší depresivní stavy jsou pryč, ale věřím, že různí lidé snášejí všechna ta omezení a zákazy špatně. Ti mladší nemůžou vyrazit do světa, mají pocit, že jim někdo jejich život vzal. Jenže já mám pocit, že mi někdo vzal čas. Že celé naší generaci sebral čas. Z toho je mi pořád smutno a úzko.“
Zpěvačka tak musela začít něco dělat, aby se nezbláznila. Tak začala být aktivní na Instagramu. „Ne abych byla vidět, vždyť já před dvěma měsíci ani nevěděla, jak sociální sítě fungují. Ale chtěla jsem mít pocit, že něco tvořím.“
