Hrůzostrašná seance

Vyvolávání duchů není vždycky bezpečné a rozhodně by se nemělo brát na lehkou váhu. Já jsem se o tom přesvědčila před několika lety na vlastní kůži.

Tento příběh se stal na dušičky roku 1982. Chodila jsem tehdy na střední školu a bydlela na internátě. Jednoho dne mé kamarádky napadlo, že bychom mohly vyvolávat duchy.

Také vás může zajímat ...

Byly jsme natěšené

Všechny nás to nadchlo, a tak jsme na večer pečlivě připravily vše, co k tomu bylo potřeba. Na kulatý stůl jsme daly písmenka, doprostřed slova ANO a NE, a mezi to kelímek. Vyvolávání mohlo začít.

Babiččin duch

Ze začátku se nám moc nedařilo, protože mezi námi byly dvě dívky, které tomu nevěřily, smály se a dělaly si z celé seance trochu legraci, ale po chvíli změnily názor. Kamarádka Helena se pak zeptala, koho vyvoláme. Navrhla jsem, že zkusíme vyvolat mou sestřenici, která zemřela přesně před rokem při tragické autonehodě.

Jejího ducha se nám sice vyvolat podařilo, ale moc s námi nechtěl komunikovat, tak jsme zkusily babičku Heleny, která byla mrtvá už přes pět let. Její duch nám po chvilce začal na naše otázky odpovídat.

Nahánělo nám to všem hrůzu, proto jsme po pár minutách naši seanci raději rozpustily a šly jsme spát.

Cítila jsem se špatně

Ráno, když jsem se probudila, tak bylo mi hrozně zle. Cítila jsem se slabá jako pírko, jako když na vás zničehonic padne hrozná chřipka. Přesto jsem vstala a šla jsem do školy. Měli jsme ten den naštěstí jen dvě hodiny, které jsem přetrpěla, a poté jsem se odploužila zpátky na internát.

Děsivá podívaná

Už když jsem přicházela, cítila jsem, jak jde z mého pokoje strašný chlad. Úplně mi přitom naskočila po celém těle husí kůže a po zádech přejel nepříjemný mráz. Vešla jsem dovnitř a nevěřila vlastním očím – plakáty, které jsme měly na zdi začaly šustit a nadlétávat, jako když je tam průvan.

To ale nebylo možné, protože jediné okno, které v místnosti bylo, bylo zavřené.

Cítila jsem obejmutí

Zavolala jsem holky, se kterými jsme předchozí večer vyvolávaly duchy, a ty měly přesně tytéž pocity a zážitky. Večer jsme se všechny opět sešly. Seděly jsme na posteli a já najednou cítila, jak mě někdo objímá. Řekla jsem jedné kamarádce, aby si na mě položila ruku a ona to cítila také. Holky říkaly, že to bude asi ta moje sestřenice, kterou jsme vyvolaly.

Jejího ducha jsme totiž zapomněly odvolat, a tak v pokoji nejspíš ještě bloudil. To byl asi také důvod, proč nám všem bylo tak špatně – duch si z nás vzal hodně energie.

Jakmile jsme ho odvolaly, všechno se vrátilo do pořádku.

Petra K. (54), východní Čechy

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

...