Ilja Racek – zemřel muž s tajemnýma očima

Ilja se narodil v Praze do středostavovské rodiny. Jeho otec Sáva Racek byl profesorem žižkovského gymnázia. Po válce ho dokonce jmenovali do funkce zemského školního inspektora. V době působení v Užhorodu se seznámil s Iljovou (88) matkou Josefou, která byla zapálenou komunistkou. Nic z toho ale nemělo na Ilju vliv a ke své matce, která s ním ani nežila, si zachovával odstup.

Školu rád neměl a komunisty už vůbec ne. Byl považován za spíše problematického a nedisciplinovaného studenta. Svoje dětství a dospívání nejraději trávil v ulicích pražského Karlína, kde se odehrávaly všechny klukovské hry a dobrodružství, které nezhatila ani kolem zuřící válka. Podobný vztah si vytvořil i k Jindřichovu Hradci, kam často o prázdninách jezdil za příbuznými.

Už jako malého kluka ho přitahoval umělecký svět. Miloval loutkové divadlo a fascinoval ho biograf, kam chodil sledovat filmy i pětkrát týdně. Také rád a hodně četl.

Také vás může zajímat ...

Dokázal se na celé hodiny zcela ponořit do knih.

Miloval loutky a biograf

Umělecké geny zřejmě podědil po dědečkovi Adolfu Rackovi, který se živil jako novinář, příležitostný básník a patřil mezi pražské bohémy. Iljovi tehdy koupil loutkové divadlo a už jako úplného prcka ho vodil do Říše loutek. Doma mu hrál různá představení a Ilja pak sám hrál dětem od sousedů.

Dědečkův kamarád jménem Foltýn v Říši loutek pracoval, a tak zařídil, že jedenáctiletý Ilja mohl v divadle vypomáhat, co bylo právě třeba. Například vyměňoval slídy na reflektorech. Ilja se tam seznámil se Zdeňkem Digrinem (†58), pozdějším překladatelem z italštiny, který měl doma už velké loutkové divadlo. Společně hrávali pro karlínské děti, a následně zkoušeli činoherectví.

Ilja, ačkoli neměl ještě ani po maturitě, si podal přihlášku na pražskou Státní konzervatoř. Zkoušky ale neudělal. Za rok se na konzervatoř hlásil Zdeněk spolu s dalšími kamarády a Ilju přemluvili, ať to zkusí ještě jednou. Přihlášku si nakonec podal na poslední chvíli. Je nevzali a Ilju ano.

Školu pak v prvním ročníku přeměnili na DAMU, kterou absolvoval v roce 1950.

Sloužil u černých baronů

Ve filmu si poprvé zahrál už jako student, když si ho režisér Martin Frič (†66) vybral do válečného dramatu Návrat domů, nebo hrál v Krškově filmové adaptaci Šrámkova (†75) Stříbrného větru. Svoje první angažmá získal v olomouckém divadle, kde ztvárnil mnoho zajímavých rolí. Jednou z nich byl například Romeo. Pak přišel povolávací rozkaz.

Základní vojenskou službu měl odsloužit v Armádním uměleckém souboru v Praze, ale pro špatný kádrový profil jej převeleli k Pomocným technickým praporům zvaným černí baroni.

Kariéru mu kazil kádrový profil

Ilja se dostal k jednotce v Banské Bystrici, kde míchal beton spolu s theology, kavárníky a synky z bohatých rodin. V roce 1956 se pak vrátil do Olomouce, kde ztvárnil jednu z nejslavnějších shakespearovských postav, Hamleta. V roce 1960 odešel do Prahy, kde nastoupil v Divadle E. F. Buriana. Šest let tu působil jako herec i neoficiální dramaturg souboru. V uvolněné atmosféře 60.

let tu mohl dělat svobodnější divadlo. V roce 1966 pak přešel do vinohradského divadla, kam ho angažoval František Pavlíček (†80). Zůstal tu až do roku 1990. Tady se v rolích milovníků objevoval zcela výjimečně. Hrál spíš psychologicky složité postavy, bouřliváky, které chtějí předělat svět nebo psychicky narušené jedince.

Vlasta Chramostová (91) na něj vzpomíná, jako na svého nejoblíbenějšího hereckého kolegu. Sám Ilja vždy vzhlížel k hercům, jako byli Štěpánek (†71), Plachý (†53), Rašilov (†63) nebo Pivec (†72). Těm by prý býval došel i pro pivo. Díky svému středostavovskému původu a osobním postojům patřil Ilja k hercům, kteří byli v různých obdobích a zejména pak v normalizačních 70.

letech úmyslně opomíjeni. Přesto se jeho největší filmovou postavou stal komunistický novinář a funkcionář Julius Fučík v Balíkově (†72) adaptaci Reportáž psaná na oprátce. Na loutkové divadlo Ilja ovšem nikdy nezapomněl. A v době, kdy měl zákaz vystupovat v televizi, ve filmu i v rozhlase, ho dokonce zachránilo.

V Divadle dětí Albatros hrál nejrůznější loutkové adaptace Andersenových (†70) pohádek nebo Exupéryho (†44) Malého prince. S těmito hrami jezdil svým wartburgem po školách po celé republice.

Ačkoli tohle období bylo náročné, vzpomíná na něj rád.

Lásku k divadlu zničila nemoc

Když už směl oficiálně vystupovat, hrál většinou vedlejší role. Objevil se například ve filmech Tarzanova smrt, Kdo chce zabít Jessii nebo Upír z Feratu. V jedné ovšem zazářil a byl to upír v televizním zpracování Stokerova (†64) románu Hrabě Drakula. Tady mohl naplno využít svého až trochu démonického vzhledu a smyslu pro psychologickou hloubku postav.

Také moderoval televizní cyklus Trocha šafránu z televizního archivu a po řadu let spolupracoval s rozhlasem, kde uplatnil svoji osobitou dikci. Po odchodu do penze pak hostoval např. v Divadle ABC, Rokoku a v Divadle v Řeznické, objevil se i ve Viole, kde přednášel pohádky pro dospělé Na dobrou noc nebo Nerudovy (†57) a Seifertovy (†84) verše.

Když mu ale v roce 2009 lékaři zjistili nádor na prostatě, všechny závazky zrušil a milovanou profesi opustil.

Rolí zahrál nepočítaně

Naposledy se před kamerou objevil v roce 2013 v televizním seriálu Sanitka 2, kde ztvárnil otce Dagmar Havlové (65). Nakonec se se zákeřnou nemocí vypořádal a daří se mu úměrně jeho věku dobře. Žije v poklidu a o publicitu nestojí a ani nikdy nestál. Byl jednou ženatý, ale manželství, o kterém nemluví, nevydrželo.

Mezi jeho partnerky patřily například Jiřina Štěpničková (†73) či Eva Jakoubková (†53). Je otcem celkem tří dětí. Jeho syn Ilja Racek mladší (68) se stal režisérem, publicistou a politikem. Ačkoli miluje filmy, z těch dnešních se mu líbí jen některé, třeba Kolja nebo Vratné láhve. Svěrákovský humor mu je blízký.

Když se ohlédne za svým životem říká: „Rolí bylo nepočítaně, ani lásek nebylo málo, přátel pár. Role odezněly a lásky a přátelé postupně odcházejí do nenávratna. Život je smutný.“ Ilja odešel za svými kamarády do nebe 2. srpna.

Nyní už mu smutno není.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...