Používala jsem antibiotika příliš často, a to se mi vymstilo. Už nezabírala. Nezbylo nic jiného, než nasadit praktiky mé babičky.
Nikdy jsem na babské rady nevěřila. A nejspíš proto jsem se měla dostat do situace, kdy mi nezbylo nic jiného, než si tyto metody vyzkoušet na vlastní kůži.Bylo mi šestatřicet, když jsem začala trpět opakovanými záněty p růdušek. A tehdy jsem přijela k babičce na v esnici. Ona měla kočku. Nevím, jak se ke mně v noci dostala, ale já se probudila s tím, že mi ležela na hrudi.Hrozně jsem tehdy vyváděla, protože jsem byla přesvědčená, že mám nejrůznější alergie, včetně té na kočičí chlupy. Babička se mi smála, že si to jenom namlouvám. Vždyť přece vůbec neslzím, nekašlu, neopupínkovala jsem se.A kočka prý dobře ví, kde se skrývá ta moje choroba, a chce mi jí vyléčit. Nevěřila jsem tomu. Taková babská pověra a hloupost!
Nemohla jsem uvěřit
Babička nejen ráda přikládala na nemocná místa kočku, ale také do králíkáren přidávala morčata jako prevenci proti celé řadě králičích nemocí.Ale co bylo zvlášť nechutné, s oblibou si kožní problémy, hnisavé ranky a neohebné prsty nechala olizovat psem. Nemohla jsem se na to dívat! A také dala na jejich věštecké schopnosti. Měli prý obrovský talent předvídat neštěstí, katastrofy, a cítili blížící se smrt.Už jako dítěti mi říkala, že pokud odněkud za bouřky rychle vyběhne zajíc, myš nebo kočka, tak tam zaručeně udeří blesk. Nikdy jsem nic takového neviděla, ale babička se dušovala, že starého Kubíčka trefil blesk u jeho stodoly, když se šel podívat, proč tam zvířata tak běsní.
Cítila nebezpečí.
Pořídila jsem si Miu Ať už to bylo s blesky jakkoliv, tehdy mě ta její Mindička pomohla. Kašel se zmírnil. Když jsem ale odjela do města, všechno se zase vrátilo. „Vidíš,“ smála se babička.„Pořiď si kočku a uvidíš! Bude po problém ech!“ Osud tomu chtěl, že jsem krátce nato jela za kamarádkou na chalupu a tam k nám přiběhlo přítulné koťátko. Dostávala jsem záchvaty kašle a chytla bych se v tu chvíli čehokoliv.I co, zkusím to! Řekla jsem si. A kotě, které nejspíš někdo vyhodil z auta, aby se ho zbavil, jsem si odnesla domů. Mia mi byla vděčná. Hned první noc se mnou spala v posteli – a to už jí zůstalo. Nejraději se ukládá na mých prsou.Problém s průduškami se postupně mírnily až zmizely docela. Tak nějak pozvolna. Dnes si už na potíže ani nevzpomenu. Babička měla pravdu.
Petra (41), Klatovy .
