Jak uhrančivá Mefistofela do Kouzelné školky došla

Někdy se vyplácí přečíst si předem pořádně scénář. Slavná herečka zkolabovala ve chvíli, kdy jí řekli, ať si svlékne šaty.

Nezapomenutelná vyslankyně pekel Mefistotela, legendární spisovatelka Božena Němcová, neztišitelná zdravotní sestřička Tonička i babička z pásma pro děti. To vše je jedna z nejlepších filmových hereček u nás. Jana Hlaváčová.

Prý nikdy nepřemýšlela o tom, že by mohla být něčím jiným než právě herečkou. Vždyť tatínek sice pracoval jako ministerský úředník, ale srdce měl po celý život herecké a své dcery Janu a Danu také odmalička vedl k lásce k divadlu.

Také vás může zajímat ...

Z gymnázia šla rovnou na DAMU

A zvláště Jana se nikdy nevzpírala. Už na základní škole počítala dny, kdy bude příští schůzka divadelního kroužku. Možná někoho udivilo, že po škole nezamířila na konzervatoř, ale na gymnázium.

Ale lásce neporučíš, natož té k herectví. A tak atraktivní středoškolačka během studií například statovala v tehdejším proslaveném pražském Divadle S. K. Neumanna. A po maturitě zamířila na DAMU.

Výjimka pro talentovanou vyslankyni pekel

Stálí čtenáři Starých dobrých časů vědí, že profesoři na DAMU nikdy nebyli rádi, když jim študáci z vysokoškolských zkušeben a jevišť utíkali před filmovou či televizní kameru. U mimořádných talentů však rádi udělali výjimku.

A Jana Hlaváčová byla jednou z nich. Slavný režisér Zdeněk Podskalský na ni neváhal vsadit a obsadil atraktivní vysokoškolačku do role čertovsky vyhlížející Mefistofely v komedii Kam čert nemůže.

Bacha na scénář!

Jenže po čertu záludní byli i producenti slavné faustovské komedie. „Už tehdy jsem se na vlastní kůži přesvědčila, že je dobré, když si člověk pořádně přečte scénář,“ vyprávěla později Jana Hlaváčová. Možná za to mohla její nezkušenost, možná nadšení z velké role.

Každopádně jí prý v tomto stavu nedošlo, co se skrývá za větou „Mefistofela jde na rentgen.“

Tak si sundej šaty!

Každému je přece jasné, že když jde Mefistofela na rentgen, pak v rouše Evině. Jenže to Janě Hlaváčové údajně došlo až ve chvíli, kdy se z režisérské židle ozvalo rázné: „No tak si sundej šaty.“ Mladinká herečka v tu chvíli totálně propadla panice. „Zkolabovala jsem,“ přiznává.

Lekce od bílého otrokáře

Zachránily ji tenkrát zlaté ručičky filmových garderobiérek, které jí ušily speciální vršek z tylu. Dodnes vzpomíná na to, jak se o ni mdloby pokoušely podruhé, když jí vedoucí produkce, o jehož praktikách asi nejvíce hovoří jeho přezdívka Bílý otrokář, suše sdělil, že kdyby tenkrát vycouvala, musela by zaplatit celý natáčecí den.

Horníček chválil půvabnou pokušitelku

Dokonce vyhlášený milovník ženské krásy Miroslav Horníček, jenž ve zmíněném filmu hrál nevěřícího Tomáše MUDr. Fausta, ztratil nejedno pochvalné slovo na adresu své okouzlující pokušitelky.

A protože i na její herecké výkony všichni pěli jenom chválu, spekulovalo se o tom, které velké divadlo tuhle talentovanou krásku nakonec uloví. Ona se nakonec ale rozhodla pro Plzeň.

Vzhůru do života. Na oblast!

Později mnohokrát řekla, že lepší školu si nemohla přát. Jako členka činohry vyhlášeného divadla J. K. Tyla se dostávala k rolím, kterých by se na pražských scénách jako elévka jen stěží dočkala. A navíc si tu našla i svou první velkou lásku. Kolegu herce Jiřího Michného (1935-1969). Vzali se.

Musela jsem bojovat, abych nás dvě uživila

Jak ukázal čas, bylo dobře, že na svatbu a na rodinu spěchali. Jiřímu totiž osud nedopřál dlouhého života. Nejprve ho těžká nemoc na tři léta poslala do předčasného důchodu.

A když byl dceři Tereze rok, opustil své dvě holky úplně. „Zůstaly jsme samy. Musela jsem hodně bojovat, abych nás nějak uživila,“ vzpomínala na tragickou část svého života herečka.

Princ z jeviště

Naštěstí se brzy objevil princ. Nepřijel sice na bílém koni, ale zjevil se na jevišti Národního divadla v Praze, kam se mezitím nadějná herečka na radu svých přátel a k veliké radosti místních abonentů přesunula. Je skoro zbytečné dodávat, že oním osudovým mužem byl Luděk Munzar (*1933).

Obdivem nikdy nešetřila

Na začátku mu říkala Mistře. „Z celého srdce jsem ho obdivovala,“ přiznala mnohokrát během společného života Jana Hlaváčová. Dokonce prý často stávala v portále a snažila se zjistit tajemství jeho mistrovského hraní. „Vykašli se na to. Jsi přece úplně jiná,“ dal jí tu nejdůležitější radu.

Nebyla to láska na první pohled

Zpočátku v jejím životě působil jako mentor, který jí radil při prvních krůčcích na prknech Zlaté kapličky. Brzy se ale otrkala. A z rádce se vyklubala spřízněná duše.

„Nebyla to láska na první pohled, ale setkání dvou lidí, kteří v té době už měli něco za sebou,“ přiznávala otevřeně herečka. Setkání, které se změnilo ve společnou plavbu celým životem.

Pohodu proměnila před kamerou

Založili rodinu, postavili dům. O tom, že i v srdci Jany Hlaváčové se usídlila úžasná pohoda, jsme se mohli přesvědčovat každou chvíli. Když hrála dceru Evžena Humla v legendárním seriálu Chalupáři. Když ze sebe chrlila nekonečný vodopád slov jako obdivovatelka Káji Gotta, sestřička Tonička v kultovních Básnících.

Dmul se pýchou, když napsali, že je královna

Naprosto dokonale se převtělila v jednu z netradičních čarodějnic, vdovu po parukáři Martu v televizní minisérii o Ohnivých ženách. A báječně jí to šlo i na divadelních prknech.

I její muž přiznával, že se dmul pýchou, když jeho krásnou ženu kritici označovali za královnu českého divadla. A ona k tomu ráda přidávala, že je to i jeho zásluha.

Nečekané rozloučení

A s noblesou doslova královskou také svět velkého divadla opustila. Když dostala v Divadle na Vinohradech malou roli ve slavném Tartuffovi, vrhla se vyhlášená perfekcionistka hned na studium textu. „Začínaly zrovna prázdniny a já si říkala, že se těch pět stránek v pohodě naučím a zbyde spousta času na to, co kdyby.“

Nepamatovala si vůbec nic

Po čtrnácti dnech biflování si z ní Luděk Munzar začal dělat legraci, že už to začíná přehánět. Že při tomhle tempu nezná jen svou roli, ale stačila se našprtat celou hru. „Jenže já si nepamatovala vůbec nic. A tušila jsem, že už se těch pět stránek nikdy nenaučím,“ přiznala Jana Hlaváčová.

Poděkovala všem a odešla

Její herecké srdce začalo krvácet ve chvíli, kdy usedala k dopisnímu papíru. Napsala svůj dopis na rozloučenou.

„Potřebovala jsem jim říct, že za sebou nezabouchávám dveře, ale že je s pokorou a potichu zavírám,“ odtajnila část dopisu všem kolegům, technikům, garderobiérkám slavná herečka. „Člověk by přece měl poznat okamžik, kdy má odejít. Tak jsem všem poděkovala a odešla.“

Jak se točila postelová scéna

Máte rádi veselé příběhy z natáčení. Nejvíce jich vzniká při natáčení lechtivých scén. Třeba té ve filmu Vážení přátelé, ano. Hlavními protagonisty se tenkrát stali Jana Hlaváčová a Milan Lasica.

I tentokrát slavné herečce unikl smysl tří teček, které při čtení textu uvedené scény objevila. Přesto nepropadla panice, když režisér Dušan Klein pronesl: „Janičko, obávám se, že si budeš muset odložit.“ I tentokrát se v roli andělů strážných objevily garderobiérky, které přinesly speciální kombiné.

„Režisér Klein byl navíc tak hodný, že mi dovolil velkou duchnu,“ pochválila svého rejžu paní Hlaváčová. „A pak přišel pan Lasica, se kterým jsem se předtím nikdy neviděla,“ dodala. Poté, co zaujal polohu nad ležící kolegyní, odehrál se kouzelný předpostelový dialog:

ML: „Dobrý den, já jsem Lasica.“

JH: „Těší mě, Hlaváčová.“

ML: „Pozdravujte pana Munzara.“

JH: „A jak se má Magda (Vášáryová)?“

Po této seznamovací předehře se pustili do díla. „Dělal ty směšné pohyby, aniž se mě dotkl. Prostě profesionál,“ chválila svého filmového milence Jana Hlaváčová.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Staré dobré časy

V pestré nabídce měsíčníku STARÉ DOBRÉ ČASY čtenáři najdou vzrušující příběhy ze soukromí českých i zahraničních hereckých a pěveckých legend nedávné minulosti.

Komentáře

reklama