Jan Šťastný trpěl, když se syn oženil s dívkou se špatnou pověstí!

Z nepříjemného stínu Petra Vitáska mu pomohly role televizních princů!

Lékařem se chtěl Jan Šťastný (53) stát už v dětství, nakonec se mu to povedlo jen na televizní obrazovce v oblíbeném seriálu. Smutný konec jeho postavy diváci oplakali, přitom vše mohlo být jinak!

Herectví nebylo u Jana Šťastného (53) něčím, za čím by si šel už od dětství. Přál si být lékařem, stejně jako jeho maminka. K tomu, aby studoval medicínu, by ovšem potřeboval být dobrý v biologii a chemii, což se ukázalo být jeho slabou stránkou.

Také vás může zajímat ...

Na ušlechtilou profesi bílých plášťů ale nezanevřel. „Bývalá žena byla lékařka, dokonce mám mezi lékaři spoustu přátel. To prostředí mi není cizí, ale svého tehdejšího rozhodnutí nelituji. Medicína je nesmírně náročná,“ konstatoval.

Před polibkem si musel dát ferneta!

Ve Zlíně studoval gymnázium a během školy hrál amatérské divadlo. K přijímačkám na DAMU se vydal tak trochu z trucu. Podařilo se mu tam dostat. „Byl to takový kotrmelec, se kterým jsem ani nepočítal,“ přiznal. Měl trochu nevýhodu proti ostatním spolužákům.

Ti se na hereckou profesi připravovali už léta předtím. Jan teprve začínal od nuly – i když to vlastně není tak úplně pravda. Nějaké zkušenosti už získal jako dětský herec v seriálu Jedno malé sídliště. A když mu bylo šestnáct let, zahrál si v pohádce Za humny je drak.

Při té příležitosti se také poprvé setkal s tvrdým alkoholem. Součástí jeho role bylo, aby políbil Ivanu Andrlovou (58), tehdy už slavnou a krásnou mladou herečku. „Jen si představte, co to znamená pro šestnáctiletého kluka ze Zlína, když přijede Ivana Andrlová a má ode mě dostat pusu,“ líčil.

Musel si proto dát dva fernety, aby se uvolnil. Naštěstí si Ivana nijak nestěžovala, že by z něho táhl alkohol. To natáčení bylo celkově nezapomenutelné. Jan měl jezdit na koni, což nikdy předtím nedělal. Omylem mu dali klusáka, který na sobě nikdy neměl sedlo a ten ho okamžitě shodil.

A jednu nepříjemnost si zavinil sám. Předváděl se a skákal do zatopeného lomu ze skály. Bohužel si neprověřil místo dopadu a tak skončil právě v místě, kde se pod vodou skrývala nevydolovaná skála. Dodnes má na tuto frajeřinu na hlavě památku!

Rodáky nedokázal odmítnout

Ještě v době studií přišla role, která Janu Šťastnému změnila život, v dobrém i tom horším. Seriál Rodáci byl hodně prorežimní a on v něm hrál Petra Vitáska, mladého angažovaného soudruha. Dodnes mu to vyčítají nejen lidé, ale také on sám sobě.

Tušil, že mu to přinese problémy, ale nenašel odvahu říct „ne“. „Nechci se obhajovat, že taková byla doba,“ uvedl. „Mě to popravdě i trochu lákalo. Potkal jsem zároveň na place herce, které nechci jmenovat, protože spousta z nich se za ty role stydí a učil jsem se od nich řemeslo.“

Mohl zkrátka odmítnout, ale neudělal to. Náraz s realitou byl pak natolik silný, že Jan chtěl dokonce s herectvím skoncovat. Získal si sice i přízeň mladých divaček, současně se ale nemohl odvážit zajít do hospod, protože se bál, že by tam dostal výprask. „Ztratil jsem ze dne na den anonymitu,“ vzpomínal.

Najednou jsem měl strach vylézt i na jeviště. Něco jiného je tréma, ale tohle byla panická hrůza.“ Zpětně ale své malé statečnosti blahořečí, protože ho celá ta situace vyškolila do života. „Měl jsem šanci dospět,“ řekl. „Dokonce jsem začal mít vlastní názor.“

Nebál se pracovat rukama

Po absolvování DAMU získal Jan prestižní angažmá v Národním divadle, ale všichni se na něho dívali pořád jako na Vitáska. Ještě že tu byly televizní pohádky, kde se mohl uplatnit v pohádkách jako princ. Změnil se i jeho soukromý život, oženil se a měl dítě.

Musel živit rodinu, takže s hraním nemohl jen tak přestat. Peníze dokázal vydělat ale i jiným způsobem. Nebál se ani manuální práce. O divadelních prázdninách odjel do Belgie a umýval tam auta. Stínu nepříjemného seriálu se postupně zbavil i díky dabingu, kde se osvědčil jako velký talent.

Je to trochu paradoxní, protože v jeho prvních rolích, například ve zmíněné pohádce Za humny je drak, museli naopak dabovat jeho – kvůli silnému moravskému přízvuku. Z Národního divadla přešel do jiné slavné scény, Divadla na Vinohradech.

Popularitu mu pak v novém tisíciletí přinesly opět seriály, tentokrát už chtěnou. Nejprve to byla Pojišťovna štěstí a potom Ordinace v růžové zahradě.

S nádorem se nedalo nic dělat

Postavu primáře Dalibora Frynty hrál Jan v Ordinaci v růžové zahradě opravdu s chutí. A bylo to znát i na odezvě diváků. Stal se jedním z nejoblíbenějších aktérů. O to větším šokem bylo, když scenáristé nechali doktora Fryntu zemřít. Původně to ale vůbec nebylo v úmyslu!

Měl pouze statečně bojovat s nějakou zákeřnou nemocí, aby byl seriál dramatičtější. Jenže tvůrci mu „naordinovali“ takový typ nádoru na plicích, který se nedá přežít. To ovšem zjistili odborníci až po měsíci. „Alespoň to rozepsali tak, že jsem bojoval asi tři čtvrtě roku,“ popisoval Jan.

Omyl scenáristů tak ze seriálu vyřadil postavu, u které její odchod vzbudil lítost nejen u televizních obrazovek, ale také na place u kolegů. Bára Štěpánová (59) se po natáčení svěřila, že scéna, kdy se doví o primářově smrti, byla psychicky naprosto devastující.

„Točili jsme celý den scénu, ve které jsme brečeli. Byla jsem z toho psychicky na dně, a když jsem pak jela domů, brečela jsem a doma také. Vlastně jsem se z toho zhroutila,“ uvedla herečka. Ani pro samotného Jana nebyl osud jeho hrdiny snadno stravitelný.

Den po dni hrál stále větší utrpení. „Vždycky po natáčení jsem si říkal, že musím přestat kouřit, protože bych mohl takhle dopadnout,“ konstatoval v jednom rozhovoru. „Bohužel se mi to dosud nepodařilo.“

Problematická snacha

První manželství vydrželo populárnímu herci celkem dlouho, ale nakonec stejně skončilo rozvodem. Naštěstí to bylo už v době, kdy tím netrpěli jeho synové. „Není nic horšího, než když se tohle přihodí v dětském věku nebo v dospívání,“ uvedl Jan. Druhou životní partnerkou se pro něho stala výrazně mladší herecká kolegyně Barbora Petrová (33).

Jan se zamiloval naprosto totálně. Ani jeden z nich věkový rozdíl neřešil, vždyť si mezi sebou nemusí rozumět ani vrstevníci. Barbora přivedla na svět třetího Janova syna a nakonec došlo i na svatbu. Herec se stal současně i dědečkem, i když z rozhodnutí svého potomka vzít si problematickou dívku moc radosti neměl.

Jeho snacha se totiž živila natáčením erotických filmů, což žádné rodině na dobré pověsti nepřidá. Proto si Jan oddechl, když se dozvěděl, že se jeho syn po třech letech rozvedl. Vnučka ale byla svěřena do péče zmíněné mladé ženy. Možná že před lety by tahle situace herce „vytočila“ víc, byl totiž pověstný tím, jaký dokáže být cholerik.

Přiznal ovšem, že už „obrušuje hrany“ a vadí mu, když jeho výbuchy vzteku odnášejí jeho nejbližší, takže se snaží kontrolovat. Nejlépe se prý nahromaděné emoce vybijí na divadle nebo v nějaké dobré televizní roli. Tam se dá, jak Jan říká, propotit až do klidu!

Na podvod se žákovskou knížkou se hned přišlo!

V jednom rozhovoru přiznal Jan dětský „hříšek“. Když mu bylo osm let, trávil dětství v družině a tam se dostal do konfliktu s jiným chlapečkem. Ten mu nechtěl půjčit součástku ke stavebnici. Jan vzal rameno jeřábu a uhodil ho do hlavy.

Dostal poznámku, ale bál se jí doma ukázat otci. „Rozhodl jsem se, že si žákovskou knížku podepíšu za něj,“ přiznal. Všechno to pochopitelně rychle prasklo. Výprask z toho nebyl, ale pláč maminky nesl Jan prý mnohem hůře!

Když přišla láska, pořádně to s ním zamávalo!

Co se týká citových vztahů, řadí se podle svých slov Jan k typům, se kterými to pořádně zamává než k těm, kdo víc zapojují hlavu. Do vztahů by se mělo vstupovat s vědomím, že jsou na celý život – ať už se to povede nebo ne.

„V tu první chvíli není pochybnost,“ prohlásil. „Když přijde láska, je to něco fatálního, něco, co vás zasáhne a o čem nepochybujete. Pak musíte řešit, jestli za sebou spálíte mosty a kdo tím bude trpět, snažíte se být ohleduplný, ale za tím něčím se stejně vydáte.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

reklama